Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Nekonečno čísel

2014

kombinovaná technika, ocel, digitální pohon, zrcadlová ocel, číslice, 50 × 50 × 25 cm

zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Dva kinetické objekty z leštěné oceli. Jeden nese na svém povrchu prvočísla od 2 do 97 a číslici 1 uspořádané v meandrovité struktuře. Na druhém objektu jsou pak v obdobném tvaru zbytková čísla z řady. V pravidelném rytmu se tyto meandrovité výřezy pohybují nahoru a dolů, čímž číslice vystupují a propadají se. Obsazení čísel a jejich rytmický pohyb vzhůru a dolů vzbuzuje interpretační otazníky. Prvočísla jsou specifická tím, že jsou dělitelná pouze jedničkou, nebo sebou samým. Nedělitelnost jinými čísly může navozovat pocity výjimečnosti a originality. Prvočísla tak potažmo můžeme vnímat jako výjimečné fenomény, či například osobnosti, které se v lidských dějinách periodicky vynořují a zase mizí. Zůstává po nich významný otisk, na základě něhož se budují společenské hodnoty. Užitím číslic může autorka komunikovat na všeobecně srozumitelné matematické a semanticky neutrální úrovni nezatížené konkrétnějšími zobrazivými znaky. Divák si může dosazovat své vlastní výkladové úrovně a procesy jak číslice a jejich vazby dekódovat.



MATASOVÁ ADÉLA

(1940) Malířka, sochařka, grafička, tvůrkyně objektů a instalací. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1958–1964). Samostatně vystavuje od roku 1971, kolektivně od roku 1969, přičemž její dílo bylo hojně vystavováno i na zahraničních výstavách a mezinárodních projektech v Německu, Velké Británii, Belgii, ale především v USA. Od roku 1990 působila jako pedagožka na pražské UMPRUM (ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik). V roce 2000 jako hostující pedagog na Univerzity of Colorado Boulder. Mezi léty 2004–2005 vykonávala funkci prorektorky pro uměleckou činnost na Akademii Josefa Škvoreckého a mezi léty 2005–2012 působila na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, kde spoluzakládala ateliér prostorové a intermediální tvorby. Dílo Adély Matasové je od počátku provázáno s konceptuálním přístupem. Po sametové revoluci zareagovala na nové fenomény uměleckých postupů, což se projevilo především v práci s prostorem, repetitivností a intermedialitou. Instalace konce 90. let 20. století jsou situovány do monumentálních prostor a architektur nejrůznějšího charakteru, například na kamenných stěnách středověkých hradů, v konírnách, radničních sálech a podobně, ale i v exteriérech. Jejím oblíbeným materiálem je kov, konkrétně tenké leštěné ocelové plechy zrcadlící okolí. Častý je plechový materiál vzduchotechnických konstrukcí využívaný pro utváření typických „periskopických“ objektů. Vedle velkoformátových soch a prostorových instalací se Matasová věnuje i tvorbě kinetických závěsných objektů poháněných elektromechanicky, nebo softwarově, kde je opět často přítomen efekt zrcadlení, moment překvapení a materiálová variabilita.
kombinovaná technika, látka, mechanický pohon, 200 × 200 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2001–2005

Meziprostory

fotografie digitálně upravovaná, papír 1000 × 1500 mm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2000–2001

Fiktivní projekty

video, čas 63 s., zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2019

Každý jsme se někdy chtěli dotknout jsoucnosti

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero