Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Každý jsme se někdy chtěli dotknout jsoucnosti

2019

video, čas 63 s.

zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Adéla Matasová ráda pracuje s čísly a číselnými řadami, které jsou rozvíjeny nejen v matematických posloupnostech a vztazích, ale často jsou „kinetizovány“. Číslice mohou být umístěny na povrchu mechanicky pohyblivých objektů z leštěné oceli, nebo, což je v případ tohoto videa, jako digitální znak propojující se s jinou obrazovou složkou. Autorka zde propojuje antropomorfní gesto lidské ruky a matematický znak. Ideovým středobodem videa je „dotyk“ špičky prstu a číslice 1, který můžeme číst jako chvíli absolutního poznání, doteku jsoucnosti. Vzápětí se číselné řady zmnožují nejprve do tvaru pyramidy, následně pásů a v posledku překotně zaplňují celé obrazové pole až do fáze zcela zatemněné plochy, která může reprezentovat chaos, přílišnost a nevědomou disharmonii.


MATASOVÁ ADÉLA

(1940) Malířka, sochařka, grafička, tvůrkyně objektů a instalací. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1958–1964). Samostatně vystavuje od roku 1971, kolektivně od roku 1969, přičemž její dílo bylo hojně vystavováno i na zahraničních výstavách a mezinárodních projektech v Německu, Velké Británii, Belgii, ale především v USA. Od roku 1990 působila jako pedagožka na pražské UMPRUM (ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik). V roce 2000 jako hostující pedagog na Univerzity of Colorado Boulder. Mezi léty 2004–2005 vykonávala funkci prorektorky pro uměleckou činnost na Akademii Josefa Škvoreckého a mezi léty 2005–2012 působila na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, kde spoluzakládala ateliér prostorové a intermediální tvorby. Dílo Adély Matasové je od počátku provázáno s konceptuálním přístupem. Po sametové revoluci zareagovala na nové fenomény uměleckých postupů, což se projevilo především v práci s prostorem, repetitivností a intermedialitou. Instalace konce 90. let 20. století jsou situovány do monumentálních prostor a architektur nejrůznějšího charakteru, například na kamenných stěnách středověkých hradů, v konírnách, radničních sálech a podobně, ale i v exteriérech. Jejím oblíbeným materiálem je kov, konkrétně tenké leštěné ocelové plechy zrcadlící okolí. Častý je plechový materiál vzduchotechnických konstrukcí využívaný pro utváření typických „periskopických“ objektů. Vedle velkoformátových soch a prostorových instalací se Matasová věnuje i tvorbě kinetických závěsných objektů poháněných elektromechanicky, nebo softwarově, kde je opět často přítomen efekt zrcadlení, moment překvapení a materiálová variabilita.
kombinovaná technika, látka, mechanický pohon, 200 × 200 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2001–2005

Meziprostory

fotografie digitálně upravovaná, papír 1000 × 1500 mm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2000–2001

Fiktivní projekty

kombinovaná technika, ocel, digitální pohon, zrcadlová ocel, číslice, 50 × 50 × 25 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2014

Nekonečno čísel

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero