Načítání obsahu...
Dům umění
ÚT–NE 10.00–18.00

Meziprostory

2001–2005

kombinovaná technika, látka, mechanický pohon, 200 × 200 × 200 cm

zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

V barevně výrazném objektu Matasová konfrontuje minimalistický povrch kvádrového nástěnného objektu potaženého napnutou látkou s pohybem, který vychází z mechanismu ukrytého v jeho útrobách. Na hladkém povrchu se při pohybu mechanismu utváří postupně se vyvíjející plasticky efekt. Závěsný objekt kromě toho, že designuje působivou vizuální hru, otevírá mnoho interpretačních možností. Asi nejsilněji se můžeme ponořit do reflexe zdánlivé nehybnosti, pod jejímž povrchem se odehrává pohyb. Proměnlivost a permanentní vývin je jednou ze základních charakteristik vesmíru. Zajímavé ale je, že zároveň ve vnímání světa je v člověku přítomno i zdání nehybnosti a stability.
Objekt Meziprostory tematizuje i aspekt tajemství. Zcela úspornými prostředky se hladká minimalistická plocha proměňuje do nových pohyblivých tvarových konstelací a vytváří nečekané povrchové napětí. Zdánlivá jistota se proměňuje v moment překvapení, který nás vtáhne do materiálové a tvarové hry a důsledně ukořistí naší pozornost.

MATASOVÁ ADÉLA

(1940) Malířka, sochařka, grafička, tvůrkyně objektů a instalací. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1958–1964). Samostatně vystavuje od roku 1971, kolektivně od roku 1969, přičemž její dílo bylo hojně vystavováno i na zahraničních výstavách a mezinárodních projektech v Německu, Velké Británii, Belgii, ale především v USA. Od roku 1990 působila jako pedagožka na pražské UMPRUM (ateliér prostorové tvorby textilu a alternativních technik). V roce 2000 jako hostující pedagog na Univerzity of Colorado Boulder. Mezi léty 2004–2005 vykonávala funkci prorektorky pro uměleckou činnost na Akademii Josefa Škvoreckého a mezi léty 2005–2012 působila na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, kde spoluzakládala ateliér prostorové a intermediální tvorby. Dílo Adély Matasové je od počátku provázáno s konceptuálním přístupem. Po sametové revoluci zareagovala na nové fenomény uměleckých postupů, což se projevilo především v práci s prostorem, repetitivností a intermedialitou. Instalace konce 90. let 20. století jsou situovány do monumentálních prostor a architektur nejrůznějšího charakteru, například na kamenných stěnách středověkých hradů, v konírnách, radničních sálech a podobně, ale i v exteriérech. Jejím oblíbeným materiálem je kov, konkrétně tenké leštěné ocelové plechy zrcadlící okolí. Častý je plechový materiál vzduchotechnických konstrukcí využívaný pro utváření typických „periskopických“ objektů. Vedle velkoformátových soch a prostorových instalací se Matasová věnuje i tvorbě kinetických závěsných objektů poháněných elektromechanicky, nebo softwarově, kde je opět často přítomen efekt zrcadlení, moment překvapení a materiálová variabilita.
fotografie digitálně upravovaná, papír 1000 × 1500 mm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2000–2001

Fiktivní projekty

video, čas 63 s., zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2019

Každý jsme se někdy chtěli dotknout jsoucnosti

kombinovaná technika, ocel, digitální pohon, zrcadlová ocel, číslice, 50 × 50 × 25 cm, zakoupeno 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR
2014

Nekonečno čísel

Dívka v kožuchu

Dívka v kožuchu

nedatováno
Stará erotika

Stará erotika

1996
Betonka (Pod haldou)

Betonka (Pod haldou)

1983
Valašská Madona

Valašská Madona

1921
© 2017 Galerie výtvarného umění v Ostravě
Designed by burgrova.tumblr.com     Developed by Ollero