(1922–2011) Malířka, kreslířka a grafička. Její tvorba je úzce spjatá s tvorbou jejího dvojčete, sestry Květy Válové. V letech 1945–1950 studovala na VŠUP v Praze u prof. E. Filly. Její výtvarné začátky jsou spojeny s rytectvím skla, jemuž se vyučila v Železném Brodě. Byla kmenovou členkou skupiny Trasa a od roku 1990 i Umělecké besedy. Díla, která vznikala v 60. letech 20. století, jsou řazena do proudu Nové figurace. Jednalo se výhradně o monochromatické kresby, malby a grafiky, které zachycují lidskou figuru v pohybu, jenž lze vnímat až jako dynamický výtvarný znak. Její tvorba byla celoživotně spojená s Kladnem. Jeho průmyslový charakter se stal pro Jitku Válovou námětovou inspirací. Těžkou práci dělníků projektovala do prohnutých a zdeformovaných figur. V jejím díle se setkáváme se symbolikou boje člověka s tíživou situací doby a s vyjádřením nesouhlasu a odporu. Kromě již zmíněných prohýbajících se bytostí je tematickou inspirací i existenciální motiv kalvárie. Již od 60. let se v tvorbě obou sester objevovaly lité kresby, které vznikly jako zhmotnění poslouchané hudební melodie. Obě sestry Válovy tvořily v neoficiálních kruzích. Přelomovou se stala jejich výstava v roce 1983 v Chebu. Od roku 1989 společně vystavovaly v zahraničí a v roce 1994 obdržely za svá díla Herderovu cenu ve Vídni. V roce 2010 udělila Vysoká škola uměleckoprůmyslová Jitce Válové čestný doktorát.