olej, plátno, 160 × 140,5 cm
Práce reprezentuje autorčin jasně rozpoznatelný rukopis, postavený na radikálně zjednodušených interpretacích figur, respektive jejich obrysových konstitucí, které působí jako expandující stíny. Již samotná kompozice zasazená do rohu místnosti vyvolává pocity tísně. Ohromné čnící figury můžeme číst jako symbolickou reprezentaci moci, respektive bezmoci. A to jak v obecném existenciálním rozměru, kdy se uplatňuje věčně přítomný aspekt nadvlády jedince, či skupiny nad jinými jedinci či skupinami, tak také skrze konkrétní prizma doby a místa vzniku práce, kdy je možné výtvarný znak interpretovat jako zjevně kritický vztah ke komunistickému útlaku. Jako oběť je zde vykreslena menší figura levitující v prostoru hlavou dolů. Šedá monochromatičnost výjevu posiluje pocity bezvýchodnosti.