TOYEN: Tir. (Střelnice)

1973

Radovan Ivšić: báseň Sans Tympans, Sans Tambours [Bez tympánů, bez bicích]
Toyen: 2 suché jehly (11/75, 27 × 27 cm), 2 kolorované suché jehly (XI/XXV, 27 × 27 cm) a 12 kreseb z původního vydání v roce 1946 v Praze s předmluvou Karla Teigeho a básní od Jindřicha Heislera (volné listy), kazeta
Vydalo nakladatelství Éditions Maintenant, Paříž, 1973
Náklad: 575 výtisků, z nichž 95 výtisků, v kazetě navržené Toyen, a s básní Radovana Ivšiće je očíslováno 1–75 a A–T a z nich: 25 výtisků číslovaných 1–25 obsahuje 2 suché jehly na papíře Auvergne z papírny Richard-de-Bas a jeden soubor na japonském perleťovém papíře ručně kolorovaný umělkyní. Výtisky 1–10 na japonském perleťovém papíře v celokožené kazetě obsahují 12 kreseb ručně kolorovaných Toyen. Výtisk č. 1 obsahuje rukopis, druhou část v černé na japonském perleťovém papíře, kresbu a dvě mědirytiny. Padesát výtisků je číslovaných 26–75 a každý z nich obsahuje 2 suché jehly na papíře Auvergne z papírny Richard-de-Bas a 20 výtisků označených A–T je vyhrazeno pro umělkyni a autora. Od každé suché jehly bylo zvlášť zhotoveno 25 nátisků očíslovaných H. C. 1–H. C. 25 (neprodejné), a to na papíře Auvergne z papírny Richard-de-Bas, a 25 nátisků očíslovaných E. A. 1–E. A. 25 na japonském perleťovém papíře vyhrazených pro umělkyni. Pět set výtisků na velínovém papíře de Rives je očíslovaných 76–575
Tisk tohoto částečně původního vydání byl dokončen v Paříži 1. června 1973 typografem Georgesem Girardem. Suché jehly byly vytištěny tiskařem Georgesem Leblancem. Kazety vznikly u Nguyen Ba Anh ve společnosti Cartonnages Adine
31,8 × 44 cm, nestránkováno
Původní kazeta, signována Radovan Ivšić
Výtisk č. 11/75

Poznámka: Grafické zpracování básně Radovana Ivšiće připravil Roland Sig

Kniha je ve formě volných listů v pevných deskách a kazetě

TOYEN-ČERMÍNOVÁ MARIE

(1902–1980) V letech 1917−1922 studovala na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Emanuela Dítěte v ateliéru dekorativní malby. Již od počátku vystupovala jako mimořádně svobodná a na pozadí dobových poměrů radikální autorka. Zásadní bylo pro Toyen setkání s jejím druhem a osobou jí nejbližší, malířem Jindřichem Štyrským. Od roku 1923 se stala členkou skupiny Devětsil a také Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1925 společně s Jindřichem Štyrským odjela do Paříže, kde krátce na to představili svůj vlastní umělecký směr s názvem artificialismus. Tento směr osciloval mezi abstrakcí a surrealismem, přičemž byl také inspirován imaginativní malbou. Po návratu z Francie roku 1934 založila společně s Jindřichem Štyrským surrealistickou skupinu. Válečná léta trávila v Praze. Byla nucena pracovat v ilegalitě bez možnosti výstav. Po skončení války a pod hrozbou nastupující komunistické diktatury Toyen opustila Československo a natrvalo se usídlila v Paříži. Nadále se stýkala s čelními představiteli surrealismu André Bretonem a Benjaminem Péretem a tvořila v duchu pozdního surrealismu až do 70. let.