(1870–1910) Studoval nejprve na reálném gymnáziu v Praze a následně na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Julia Mařáka v letech 1887−1899. Po Mařákově smrti byl pověřen dočasným vedením ateliéru. Slavíček byl ve své tvorbě ovlivněn Antonínem Chittussim a řadu inspiračních prvků čerpal také z dobové evropské krajinomalby. V roce 1898 ještě za působení na Akademii výtvarných umění v Praze začal malovat pomocí barevné skvrny, která pomáhala navodit dojem pohybu a chvění. Poté, co opustil Mařákův realismus, vytvářel vlastní osobitou podobu impresionismu. Stal se nejvýraznější postavou tohoto mimořádného stylu v českém prostředí. Z jeho děl vychází určitá melancholie a smutek, unikátní je jeho práce se světlem a stíny. Na počátku 20. století byl inspirován především krajinou Českomoravské vysočiny a Železných hor. Později maloval také zákoutí Prahy nebo výjevy z venkovského prostředí, kterým byl do značné míry fascinován. Roku 1907 podnikl významnou studijní cestu do Německa a Francie. Po návratu pobýval převážně v Praze a Luhačovicích.