Již při svých studiích na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1952−1958 se potkal s řadou svých budoucích blízkých kolegů, s nimiž společně vystoupil na pražských Konfrontacích. Počátky tvorby Aleše Veselého spadají do konce 50. let 20. století, kdy vznikaly fantazijní, expresivně existenciální obrazy. Kromě malby, kresby a grafiky se začal v roce 1959 věnovat asamblážím a objektům, v nichž používal netradiční materiály a technické postupy. Výsledkem byly abstraktní objekty, které svým brutálně spontánním pojetím hmoty představovaly charakteristickou polohu českého příspěvku evropskému informelu, jenž byl manifestován roku 1960 takzvanými Konfrontacemi I a II. Druhá z nich se konala v ateliéru Aleše Veselého. Řada stigmatizačních objektů s ostny a bodci má pukliny, které připomínají otevřené rány, jakoby prošly bolestivým procesem, jenž tuto matérii zduchovnil a vytvořil tak vzácnou relikvii. Postupně se v jeho díle objevují svařované plastiky, které i nadále působí svou expresivní naléhavostí destruované hmoty.

Tato fáze dosáhla svého vrcholu v letech 1967–1968 monumentální sochou „Kadiš", která vznikla na Sympoziu prostorových forem v Ostravě. Aleš Veselý již tehdy požíval mezinárodní proslulosti, avšak vše se změnilo v roce 1968.