Mrak

Josef Čapek / Mrak

1933

Umělecká intuice Josefa Čapka je však v díle Mrak (1933) předstihla. Směrem k horizontu se esovitě vine polní cesta lemovaná dramatickými konturami. Po ní jdou smutné postavy žen. Jdou cestou poutníků bez domova, jdou do bezčasí, jdou odnikud nikam, jdou bez naděje. Oblohu halí zlověstný mrak a jen patník s datací v levém dolním rohu je symbolickým milníkem, stopou času. Autor dílem vyjádřil zlověstnou předtuchu válečného konfliktu a útrap, genocidy i mocenského přerozdělení Evropy. Současně jakoby dokonce dával tušit i něco z vlastní tragické smrti v koncentračním táboře. Od vytvoření tohoto sugestivního díla uplynula řada desetiletí. Přesto v souvislosti s připomínkou obětí protifašistického odporu zůstává mementem.

ČAPEK JOSEF

(1887–1945) V letech 1904–1910 vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze u profesorů Emanuela Dítěte, Arnošta Hofbauera, Karla Maška, Jana Preislera a Ladislava Šalouna. Rok nato v Paříži navštěvoval ateliér Colarossi. Byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců, členem skupiny Tvrdošíjní. Členství ve Spolku výtvarných umělců Mánes zaměnil ve 30. letech za výtvarný odbor Umělecké besedy. V jeho tvorbě se prolínaly vlivy francouzského umění, především pocézannovské generace, kubistické tendence a po první světové válce také vlivy civilismu. Patří k těm českým autorům, kterým náleží významné místo v evropském umění. Jak silná a hmatatelná bývá předtucha zla v uměleckých dílech, o tom mohou svědčit malířské a sochařské vize autorů 30. a 40. let. V Evropě toto téma otevřeli Pablo Picasso legendárním obrazem Guernica (1937), či Dalí svým Strachem z občanské války (1936). V českém prostředí se s tímto fenoménem setkáme u Jana Baucha, Emila Filly, Františka Muziky a mnoha dalších.