(1937–2017) Malíř, sochař, grafik. Absolvent Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (1956–1962, Jozef Kostka). Na scénu nastoupil v 60. letech 20. století. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realismu. Od 60. let 20. století slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, například Grand Prix na Bienále Danuvius v Bratislavě, nebo cena na Bienále mladých v Paříži (1969). Za normalizace byl na indexu a nemohl vystavovat. Po revoluci od roku 1990 působil na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v letech 1990–1994 na pozici rektora. Trvalým motivem Jankovičova sochařského díla byl člověk, respektive lidská figura pojímaná v celku i fragmentech. Tato figura-člověk prožívá svůj individuální osud určovaný společenským děním a jeho absurditou. Jankovičovy postavy nejsou hrdiny, nejsou ale ani zcela pasivní a snaží se, ne příliš úspěšně, vzdorovat osudu. Existenciální rovina se u Jankoviče mísí s absurdní groteskou a expresivní pohyb hmot je umocňován výraznou barevností. To, co platí pro Jankovičovo sochařské dílo, platí i pro jeho plošné vyjadřování v kresbě a v grafice. Některé grafické cykly jsou vlastně projekty soch a architektury, respektive jejich nečekaným prolnutím. Byl také jedním z prvních autorů v Československu, který experimentoval s počítačovou grafikou.