(1922–2010) Úspěšná česká sochařka, malířka a kolážistka od roku 1942 studovala Umělecko-průmyslovou školu v Praze pod vedením sochaře Karla Dvořáka. Po válce přešla do ateliéru profesora Josefa Wagnera, kde se jejími spolužáky staly budoucí osobnosti českého sochařství Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr a Vladimír Janoušek – budoucí manžel Věry, tehdy ještě Havlové. Janoušková v té době vstřebávala nejrůznější vlivy od strukturální abstrakce až po pop-art. Nejbližší jejímu sochařskému cítění však byla tvorba Otto Gutfreunda, Pabla Picassa a Jeana Dubuffeta. V první polovině 60. let 20. století jsou sochařské práce Věry Janouškové synonymem hledání tvaru a výrazu, které doprovází experimentování s různými materiály a jejich propojováním. Tento postup uplatňovala nejen u sochařských děl, ale i u papírových koláží. Při jejich tvorbě využívala kombinace nejrůznějších postupů včetně frotáže, propalování, trhání i kresby, kdy útržky papírů vrstvila nebo muchlala. V sochařství Janoušková opustila modelování a své sochy vytvářela skládáním jednotlivých prvků. Vznikly tak série barevných figur sešívaných pomocí svářečského drátu z částí použitých a odhozených smaltovaných předmětů.