(1932) Bedřich Dlouhý studoval nejprve na odborné škole keramické, poté ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Miroslava Holého. Již jako student patřil k zakladatelům výtvarně-happeningové skupiny Šmidrové. Počátkem 60. let byl ovlivněn informelem. Postupně však začal pracovat s odkazy na surrealismus i symbolismus. V jeho díle se mísí břitký humor se specifickým groteskním postojem. Vytváří především asambláže a také složité kombinované útvary často uzavřené pod skleněné vitríny, čímž dodává dílu nečekaný nový rozměr. Bedřich Dlouhý je také vynikajícím malířem a kreslířem, který ve svých složitých technicky kombinovaných dílech často využívá až virtuózní malbu starých mistrů. Právě jeho zmíněná grotesknost je obvykle spjata s dokonalou malbou, která je kombinovaná s na první pohled absurdními prvky, které malbu ironizují.