Bod zlomu je pomyslná hranice mezi dvěma tvůrčími fázemi jednoho z nejtalentovanějších hybatelů české moderny sochaře Otto Gutfreunda. Autor se ve svém předválečném období zabýval aplikací metod malířského kubismu do sochy, což byl z podstaty nelehký úkol. Při jeho promýšlení se nechal inspirovat plošnými tendencemi v dějinách sochařství, jako byly například pozdní Donatellovy sochy, a především formou reliéfu, který je bytostně založen na postupech, kdy se hmota, kompozice i děj vepisují do plochy na základě úsporných objemových vztahů. Gutfreund šel ještě dál a principy reliéfní determinace do objemu sochy paradoxně převedl, respektive vytvořil iluzi objemu, a to na základě paradigmatu, že „objem je výsledek pohybu plochy“.

Tyto analytické postupy konstrukce nové kubistické sochy jsou kontrastním protipólem Gutfreundova poválečného civilismu. Bodem zlomu se pro něj stala otřesná zkušenost první světové války, která založila cestu k jeho vnitřní transformaci směrem k civilismu. Gutfreund cítil nové úkoly a chtěl být angažován v budování republiky. Toužil po sdělnosti, poetické a civilní výpovědi, ovšem nikoliv v duchu banální popisnosti. Sochařův poválečný civilismus je tak radikálním odklonem od předchozí kubistické fáze. Jeho charakteristickými rysy jsou kompaktní objem, kultivovaná uhlazenost, věcnost a civilní výraz bez vyhrocené emocionality.

Záměrem výstavy je obě tyto Gutfreundovy osobité polohy konfrontovat. Můžeme tak procházet pomyslným bodem zlomu a zkoušet, jak rozdílné situace přinášejí obě umělcovy tvůrčí etapy, tedy cesta ke kubismu a poválečný civilismus ve své formě, dynamice a nosnosti obsahů.