Dvacáté osmé dílo vybrala scenáristka Andrea Sedláčková.

"Toyen je malířka, ke které mám nejblíž ze všech českých autorů. S touto tajemnou bytostí jsem strávila několik let, nejdřív jsem natočila dokumentární film Toyen, baronka surrealismu  a posléze napsala životopisnou knihu Toyen, první dáma surrealismu. Vybrala jsem si z Vašich sbírek dílo z malířčina vrcholného artificelistického období, obraz Jezerní krajina z roku 1929. Uchvátí nás svojí barevností a tajemstvím, rozpoznáme jezero a písčitou pláž, snad i nějakou jeskyni či les poblíž. Ale musíme zapojit svoji fantazii, stejně tak jako Toyen, která tím pádem s námi přímo komunikuje. Obraz byl poprvé veřejně vystaven na konci února 1930 v pražské Aventinské mansardě. Vernisáž nových obrazů Toyen a Štyrského zakončil okouzlený básník Vítězslav Nezval vzletnými větami: „Dámy a pánové! Rozhlédněte se! Kolik vzácných úkazů! Kdybych byl bohat, dal bych zařídit galérii Štyrského a Toyen. Chtěl bych zachovat úkaz pro všechny.“ To se mu podařilo, stal se šťastným majitelem právě tohoto plátna, které viselo do jeho smrti v básníkově pražském bytě. Ze stěny ho sundala až vdova Fáfinka a prodala v roce 1967 do Středočeské galerie, kde bylo dlouhá léta vystaveno v Nelahozevsi a posléze jej získala v rámci přeorganizace ostravská galerie. Toyen se název obrazu tak líbil, že jej použila ještě jednou, u jiného díla, v roce 1931, které však již nebyl přes šedesát let vystavováno. Takže je nádherné, že tento „úkaz,“ tedy obraz Jezerní krajina číslo 1, je pro nás všechny milovníky díla Toyen zachován v GVUO." (Andrea Sedláčková)

Výstavy v období, než bude postavena přístavba Domu umění s poetickým názvem Bílý stín, kterou navrhl architekt Josef Pleskot, rozšiřují povědomí o rozsáhlé sbírce GVUO, pro niž galerie v současnosti nemá výstavní prostory. Výstavní projekt navíc galerijní sbírku představuje jako živý organismus, který se neustále rozrůstá.
Výstavy jsou kromě aktivní součásti výstavního plánu a svébytného poutače galerijní sbírky také generátorem barevnosti nové grafické tváře galerie. Na základě vybraného díla grafici vytvářejí barevnou škálu, která je v daném měsíci použita na pozadí například čtvrtletních nebo měsíčních programů.
Kurátoři výstav, kteří se mění stejně jako zvolené dílo, jsou různorodé osobnosti z řad literátů, výtvarných umělců, divadelníků, architektů, vědců, hudebníků, restaurátorů a dalších profesí, které se primárně uměnovědou nezabývají. Jejich citlivost a invence z nich však může učinit kurátora výstavy jednoho díla.
Tyto osobnosti se pak prostřednictvím přednášky, autorského čtení, či jiného doprovodného programu dělí o svůj pohled na umělecké dílo, které zvolily. Kurátoři nejsou ničím omezováni, mohou vybrat jakékoliv umělecké dílo, které galerie vlastní. Na výstavě se tak mohou vystřídat středověká malba s kresbou z 19. století, či současnou fotografií.

Robert V. Novák a Zuzana Burgrová