1st space
SARROS (AT)
Agnes Hvizdalek (AT/NO)
Jonáš Gruska (SK)

2nd space
MUDDERSTEN (NO/SWE)
Kurt Liedwart (RU)
Angélica Castelló (MEX/AT)
POISONOUS FREQUENCIES (CZ, AT) & Joke Lanz (CH)

POZOR: 
Koná se na Dole Michal, Ostrava

Vstupenky můžete zakoupit zde 

Dramaturgie letošní edice Minimaratonu elektronické hudby nabízí na malém prostoru poměrně ambiciózní program, který během sedmi koncertů představí pestrou škálu tvůrčích přístupů více či méně využívajících elektronických prostředků. Ať už abstraktní vokalistku Agnes Hvizdalek, skladatelku a manipulátorku kazetových pásků Angélicu Castelló, neskutečně vynalézavého zvukového umělce Jonáše Gruska či jednoho z nejplodnějších hudebníků operujících na hranicích performance a body artu s improvizací a noisem Joke Lanza i další letošní účinkující spojuje kromě originální technické zručnosti a preciznosti především hledání nových neprobádaných cest, uplatňování svébytných tvůrčích přístupů, vynalézaní nových zvukových struktur, zkoumání hranic záměru a svobodného vývoje a naplňování původních konceptů dobrodružné zvukové architektury.

Kurátor festivalu: Petr Vrba

Pořadatel: Galerie výtvarných umění v Ostravě a Bludný kámen společně s Ostravským centrem nové hudby a Dolem Michal

Za finanční podpory Rakouského kulturního fóra v Praze a Swiss Arts Council Pro Helvetia.

SARROS
Wolfgang Fuchs: gramofony
Veronika Mayer: elektronika
Lale Rodgarkia-Dara: elektronika, text

Precizní práce s detailem, trpělivé vyčkávání na ten správný moment pro ten správný zvuk, abstraktní koláže propletené jemným tkanivem zvukové textury, a nejen to v tvorbě rakouského tria Sarros evokuje snový svět v kterém posluchač snadno zapomene na existenci času.

Jonáš Gruska

Slovenský umělec Jonáš Gruska je výrobcem extravagantních hudebních nástrojů a hlavní postavou stojící za značkou LOM. Ve své tvorbě se soustředí především na chaotické rytmy, zkoumání psychoakustických vlastností zvuku a terénní nahrávky. Vytvořil několik site-specific zvukových instalací založených na rezonančních vlastnostech prostorů a materiálů. Se svojí deskou Žaburina získal letos cenu Radio_Head Awards za experimentální album roku.

Agnes Hvizdalek

Agnes Hvizdalek je rakouská improvizační hudebnice žijící střídavě v Oslu a ve Vídni. Už v útlém věku propadla nové hudbě a fascinaci lidským hlasem. Pro její abstraktní, avšak velmi pestrou vokální hudbu je charakteristické nepolevující prozkoumávání nových horizontů. Hvizdalek disponuje tolika vokálními výrazovými prostředky, že jsou srovnatelné s bohatě vybaveným syntezátorem. Vedle klasického pěveckého rozsahu používá též řadu hrdelních technik, širokospektrálně sípavých zvuků a rozšířených technik s mluvidly, všechno naprosto virtuozně a se smyslem pro výstavbu celku.

MUDDERSTEN
Håvard Volden: elektrická kytara, magnetofony
Henrik Olsson: objekty, perkuse, kontaktní mikrofony
Martin Taxt: mikrotonální tuba, elektronika

Preparovaná kytara, bublající tuba, perkusivní elektronika nahrávaná a přehrávaná v reálném čase v páskových smyčkách spolu se všemi představitelnými způsoby elektronicky manipulovaného škrábání a tření, vytváří až nečekaně plynulou hudbu. A nejen to, koncerty Muddersten se vyznačují i poměrně silným vizuálním zážitkem, kdy je posluchači-divákovi umožněno doslova nahlížet do kuchyně zvukové alchymie. Zvukové světy, které hudebníci tvoří jsou mnohovrstevnaté a přes svou plynulost plné nečekaných zvratů. Na kontě má trio dvě velmi pozitivně přijímaná alba, obě vydaná na prestižní značce Sofa.

Angélica Castelló

Mexičanka, která se na sklonku milénia usadila ve Vídni, absolvovala akademické hudební vzdělání v Mexiku, Montrealu, Amsterdamu a Vídni. Castelló je výraznou osobností, která bezesporu patří k nepřehlédnutelným postavám současné hudby. Kromě vlastního hraní a komponování hudbu vyučuje a taktéž organizuje koncerty. Ačkoli dosud ctí starou hudbu (Ensemble fiori musicali), jejím nejpřirozenějším prostředím, v němž se pohybuje jako medúza ve vodě, je elektroakustická improvizace. S lehkostí vlastní měnlivému mořskému tvorovi kombinuje jak různá pojetí hry na subbasovou flétnu, tak i množství elektronických prostředků. Obdobně její skladby bývají většinou mnohovrstevnatou koláží zvuků ambientního charakteru, musique concrète, rozhlasového vysílání a několika míst s rozpoznanými otisky flétny.

Kurt Liedwart

Ruský elektronik, grafický designér, soundartista, producent a zakladatel vydavatelství Mikroton Recordings, které od roku 2008 vydává elektronickou a ruchovou hudbu. Liedwart, který při svých vystoupeních vychází především ze hry na analogový syntezátor a široké palety elektronických udělátek, kombinuje elektoakustickou hudbu s digitální, noise s glitchem, přičemž se nechává inspirovat uměleckými hnutími, jako jsou Fluxus nebo akcionismus.

POISONOUS FREQUENCIES & Joke Lanz
Joke Lanz: gramofony
Didi Kern: bicí
Tomáš Procházka: elektrická kytara
Petr Vrba: trumpeta, elektronika

Poisonous Frequencies je vlastně power trio, byť se do strhující energie jejich vystoupení plíživě – a podvratně – vkrádá instrumentální legrace a nadsázka. Petr Vrba objevuje možnosti elektrifikované trumpety přestrojené za elektrickou kytaru a Tomáš Procházka neustává ve svém hledání nejohavnějšího kytarového zvuku na světě. Didi Kern tluče do bubnu – ale strašně moc!
Je nám velkou ctí, že pozvání festivalu ke společnému vystoupení přijal švýcarský turntablista Joke Lanz, který je v Čechách dobře znám se svým již legendárním projektem Sudden Infant (letos slaví 30 let své existence). Lanz svým dílem rozšiřuje žánr noise o důležité dimenze. Tvoří hudbu, která vymetá zákoutí zaprášených ostrých ploch a bez jakéhokoli varování mění směr. Tím, že odmítá běžná industriální a noisová klišé, předvídatelný statický šum nebo monotónně valivé stěny útočného hluku, nutí posluchače následovat nepředvídatelnou cestu skrze divoké exploze své zvukové poezie plné smrtícího nadhledu.