(1922–1998) Malířka, kreslířka, grafička. Její tvorba je úzce spjatá s tvorbou sestry Jitky Válové. V letech 1945–1950 studovala na VŠUP v Praze u prof. E. Filly. Členka umělecké skupiny Trasa. Vedle své sestry Jitky, Adrieny Šimotové, Aleny Kučerové a dalšími umělci patřila k nejvýznamnějším představitelkám Nové figurace. Květa Válová prožila celý život se svou sestrou v dělnickém prostředí Kladna, jež se pro ně stalo důležitým inspiračním zdrojem. Květa se na počátku krátce věnovala strukturální malbě, ale brzy se obrátila k figuře jako zásadní nositelce klíčových významů. Zkušenost s informelem a jeho formálními postupy se ale v následné tvorbě objevila například asamblováním písku a jiných nevýtvarných materiálů do plochy obrazu. Již v 50. letech 20. století vznikl rozsáhlý soubor figurálních robustních postav dělníků, slévačů a valcířů. Stejně jako pro její sestru Jitku byla jejím hlavním vyjadřovacím prostředkem kresba, avšak zcela odlišného charakteru – mohutné, statické a hmotné postavy, v nichž je akcentován motiv tíhy osudu. Existenciální otázky se v její tvorbě zhmotnily do podoby balvanů, skal a valů. Květa Válová se spolu s Jitkou zúčastnila několika desítek výstav u nás i v zahraničí. Poslední velké retrospektivní v roce 2000 se však již nedožila. Její dílo je zastoupeno v mnoha českých i zahraničních sbírkách.