(1972–2011) Český konceptuální umělec narozený na Slovensku. V letech 1991–1998 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech kresby (Jitka Svobodová), malby (Vladimír Skrepl) a grafiky (Vladimír Kokolia). Na kolektivních výstavách se objevuje už jako student na počátku devadesátých let a od nultých let se pak začíná prosazovat i v zahraničí. Byl členem dnes již neexistující skupiny Bezhlavý jezdec (spolu s T. Vaněk, J. Bolf, J. Šerých). V roce 2004 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 2005 participoval na výstavní dramaturgii českého pavilonu Benátského bienále. Ján Mančuška byl bezesporu jedním z nejzásadnějších českých vizuálních umělců na přelomu století a ovlivnil celou řadu mladších, dnes již etablovaných umělců (Z. Baladrán, T. Svoboda, E. Koťátková, D. Lang). Jeho tvorba vědomě navazuje na konceptuální umění 60. let 20. století, zejména na Josepha Kosutha, Josepha Beyuse nebo Jiřího Kovandu. I když lze charakterizovat autora jako intermediálního umělce, jeho uměleckou kariéru můžeme časově rozlišit do určitých období. Na počátku jeho uměleckého uvažování byla reflexe každodennosti transponovaná do všednodenní materiality, například užití nití, mýdla, dřeva, apod. V následujícím období pracoval s texty a textovými instalacemi a v závěru své předčasně ukončené kariéry nasměřoval svou pozornost k médiím filmu a divadla. Jeho strategické postupy komentují, nebo přímo nabourávají zavedená psychologická schémata a otevírají nové pluralitní přístupy ke „čtení reality“. Jeho díla jsou zastoupena jak v soukromých, tak institucionálních sbírkách, například Galerie hlavního města Prahy, Moravské galerie v Brně, nyní i Galerie výtvarného umění v Ostravě. V zahraničí je to potom francouzské Centre de Georges Pompidou, německá Meyer Riegger Gallery, či americká Andrew Kreps Gallery.