(1922–1986) Tento český sochař a malíř, zakládající člen skupiny UB 12 a manžel sochařky Věry Janouškové studoval v poválečné době na Umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru Josefa Wagnera. Svá studia dokončil v roce 1950. Na formování Janouškova sochařského výrazu mělo vliv zejména pozdní dílo Otto Gutfreunda a před rokem 1948 i pražské výstavy západoevropského umění a dílo sochaře Henryho Moora. Z oblasti teorie pak zejména úvahy Bohumila Kubišty a přednášky profesora Václava Nebeského. V 50. letech 20. století Janoušek začal vytvářet velice kvalitní sochařské portréty, reliéfy a sochy, koncipované pro unikátní začlenění do architektury. Postupně opouštěl klasický sochařský materiál a plně jej nahrazoval kovem, který byl pro jeho sebevyjádření vhodnější. Od poloviny 60. let tak vznikaly plastiky, v nichž neurčité obrysy figur kladl do kontrastu s pevnou geometrickou strukturou. V dalším období se v jeho tvorbě uplatňoval i interaktivní pohyblivý prvek, zastoupený zpravidla kyvadlem. V pozdním období Janoušek přešel až k prostorové variabilitě, díky níž sochy, složené nejčastěji z plátů hliníkového plechu a spojené šrouby v paralelních vrstvách, nabízely divákovi možnost vlastní interpretace.