Práce pochází z období, kdy se Fára přiklonil k materiálovým experimentům. V období let 1966–1968 vytvořil sérii asambláží Hrací stoly, které byly sestaveny z vysloužilých předmětů denní potřeby, převážně z dřevěného materiálu. Jejich konstrukční základ tvořily nohy židlí, stolů a stolků, nastavované hravými tvarovými kompozicemi (tyto formy se objevují i v pozdějších asamblážích). Práce odkazuje k dadaismu a surrealismu, nese v sobě ale i kód rytmičnosti, který byl Fárovi jakožto aktivnímu jazzovému bubeníkovi vlastní.
FÁRA LIBOR
(1925–1988) byl výraznou osobností českého poválečného umění, působil jako malíř, grafik, typograf, scénograf a autor asambláží. Studoval na grafické škole Officina Pragensis a v letech 1945–1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliérech Emila Filly a Františka Muziky, kde se formoval jeho cit pro syntézu výtvarné imaginace a konstruktivního řádu. V 50. a 60. letech 20. století patřil k výrazným osobnostem české scénografie. Spolupracoval mimo jiné s Divadlem E. F. Buriana, s Divadlem Na zábradlí a později s Činoherním klubem, kde rozvíjel moderní, vizuálně dynamickou podobu jevištního prostoru. Ve volné tvorbě prošel od surrealisticky laděných kreseb a koláží k reliéfům a asamblážím z nalezených předmětů, v nichž uplatňoval smysl pro rytmus, strukturu a materiálovou autenticitu. Významné jsou zejména cykly „Hrací stoly“ či pozdní práce z 80. let. Paralelně se věnoval grafickému designu a knižní úpravě, čímž výrazně ovlivnil podobu české vizuální kultury druhé poloviny 20. století. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze a dalších institucí. Jeho manželkou byla historička fotografie Anna Fárová.
