(1914–2002) Tvůrce koláží, básník. Člen Skupiny 42, Křižovatka a Umělecké besedy. První vizuální práce ve formě konfrontáží tvořil na konci 40. let 20. století. V nich Kolář konfrontoval podobné či protichůdné motivy z různých epoch. Text byl pro Koláře dlouho zásadním uměleckým východiskem. Na přelomu 50. a 60. let konceptuálně vytěžoval strojopis, v němž písmo ztrácelo svůj původní význam. Znak byl oproštěn od své funkce. Dalším významným posunem byly roláže, v rámci nichž rozřezával rozličné obrazové reprodukce na pásky a následně je nově kompozičně kontextualizoval. Jedním z jeho nejzajímavějších objevů se stala chiasmáž. Struktury nejrůznějších druhů písma, notových osnov, dopisů, zeměpisných a hvězdných map, šachovnic či fotografií roztrhal na kousky a pak znovu poskládal a nalepil. Tím se opět ztratil původní význam znaků a vytvořila se zcela nová kompozice. Slepecké básně vznikaly vyražením bodů do plochy bílého papíru, takže je lze vnímat očima i hmatem. Mezi další experimentální metody patřily analfabetogramy, ventiláže a další. Některé Kolářovy postupy z počátku 60. let mají blízko k tehdejším výtvarným tendencím v malířství, zejména reliéfnímu informelu (stratifie), abstraktní nebo tašistické malbě (koláže složené z útržků barevného papíru), lettrismu (typogramy) nebo minimal artu. Řazením a rozvíjením nápadů v cyklech předjímal konceptuální projevy. Tvůrčím způsobem navázal na odkaz meziválečné avantgardy, v 50. a 60. letech výrazně ovlivnil kromě výtvarné scény i oblast poezie, reklamy, ilustrace, ale třeba i aranžování výkladních skříní.