(1924–1968) Vyučil se nástrojářem. Během druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, poté studoval Státní grafickou školu v Praze. Jeho strukturální grafiky vycházely ze spontánního projevu, kterému předcházely expresivní figurální kompozice. V letech 1948−1950 formuloval tři manifesty explosionalismu. Své ideje demonstroval formou pouličních akcí, které předznamenávaly happeningy. Často se jednalo o oprýskané zdi pražských ulic, na kterých dokládal své vize, že obrazy nalezneme ve všem, co je kolem nás, bez potřeby zvláštního vzdělání, pouze zapojením vlastní fantazie a využíváním asociací. Během práce ve strojírenském podniku Českomoravská Kolben Daněk Vysočany objevil aktivní grafiku, při jejíž tvorbě zdůrazňoval samotný tvůrčí prožitek. Za pomoci odstřižků plechu, zlomených nástrojů, šroubů a kovových špon vytvářel technikou lisování, vtloukání nebo svařování autogenem matrice, ze kterých tiskl grafické listy. Pro strukturální grafiku používal písek, odstřižky látek i provázky. Své práce rozdával přátelům a dělníkům v továrně. Jeho nekonformní život a dílo vycházejí z experimentu, který stejně jako abstraktní forma vyvolal nevoli tehdejší politické reprezentace Československa. Vladimír Boudník, stejně jako řada dalších autorů, se nemohl účastnit oficiálních výstav. Svým originálním pojetím tvůrčího procesu patří k evropským osobnostem, jako je Joseph Beuys, které prosazovaly názor, že každodenní život je kreativním procesem, v němž se každý může stát umělcem.