Idyla

Vincenc Beneš / Idyla

1910

Obraz Idyla je rozměrnou a v mnohém mimořádnou ukázkou Benešova typického kubistického období, kterým se vyznačoval již dříve, než začal okolo roku 1912 malovat své obrazy v duchu analytického kubismu. Barevnost je zde redukovaná, převažuje forma a také nebývale bohatá kompozice. Beneš zachycuje symbolické, až rituální téma koupání, které je v českém prostředí často reprodukováno od počátku století až do poloviny 20. let. V centrální části obrazu je zachyceno sedm postav. Tři muži téměř strnule sledují čtveřici koupajících se žen. Vše se odehrává v harmonické a na první pohled ideální krajině téměř religiózního charakteru.

BENEŠ VINCENC

(1883–1979) Beneš studoval na Umělecko–průmyslové škole v Praze u profesorů Emanuela Dítěte a Emanuela Krescence Lišky v letech 1902−1904 a následně na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlaha Bukovace a Rudolfa Ottenfelda v letech 1904−1908. V letech 1909−1911 a 1917−1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Důležitou etapou v uměleckém životě Vincence Beneše bylo členství ve skupině Osma. V roce 1933 se stal členem České akademie věd a umění. Napsal několik významných teoretických studií, v nichž novým pohledem hodnotil osobnosti evropského malířství. Před první světovou válkou tvořil především v duchu kubismu. Po roce 1918 však inklinoval k moderní krajinomalbě a později také k neoklasicismu. Dosáhl uznání také v zahraničí, především v Itálii, Francii, Anglii, v Polsku, ale zejména v USA, kde uskutečnil dokonce několik výstav, jako například v Pittsburghu, Philadelphii nebo v Chicagu.