Autorská výstava Roberta Konieczneho, významného polského architekta. Robert Konieczny se narodil v roce 1969 v Katovicích. Konieczny je příslušníkem mladé generace polských architektů. Jeho ateliér se již dočkal celé řady úspěchů. Namátkou jmenujme udělení čestného uznání v soutěži New Bauhaus ve Výmaru, nominaci na prestižní Cenu Miese van der Rohe za realizaci rodinného domu Broken House, získání ceny House of the Year 2006, kterou každoročně uděluje časopis World Architecture News za realizaci Aatrial House nebo zařazení jména Roberta Koniecznyho mezi 101 nejzajímavějších architektů na světě za rok 2007 a taktéž jeho zahrnutí na seznam čtyřiceti evropských architektů v soutěži Europe 40 Under 40, která je pořádána Evropským centrem pro architekturu, design, umění a urbanistické plánování ve spolupráci s Muzeem architektury a designu Chicago Athenacum.

Základní filozofií je síla konceptu 

Nejvýznamnějším momentem návrhového procesu je v podání KWK Promes nalezení dobře uchopitelného konceptu. Všechna prostorová řešení, forma i funkce navrhovaného objektu, materiály a také množství detailů (redukovaných na minimum) vycházejí ze silného základního konceptu. Celý proces návrhu je podřízen jeho čitelnému pojetí.

„Nejdůležitějším, jak myšlenku silného konceptu naplnit je, abychom podvědomě neodmítali během úvah nad konceptem neznámo a nové myšlenky, které objevujeme a mohou vést k uplatnění nových výrazových prostředků našich návrhů. Takto, možná až intrikářsky, jsme schopni opustit formální zvyky, zavedené tvary a přiblížit se k něčemu novému. Nejvíce fascinující na tomto přístupu je, že v úvodu práce na projektu vlastně nevíme, jak bude návrh ve finále vypadat,“ vysvětluje R. Konieczny. 

Že Konieczneho slova platí bezezbytku, potvrzují návrhy jeho ateliéru. Občas se jedná o jednoduchý kubický tvar, typický pro polskou krajinu, jindy o organickou formu nebo dokonce doslova „beztvarý“ objekt. Výsledek vždy vyplyne přímo z konkrétní myšlenky. Koncept určuje konstrukční principy celku a definuje charakteristický a specifický vzorec konkrétní úlohy, jež naplněn informacemi dává odpovědi na všechny otázky. V podstatě lze konstatovat, že správná formulace zadání pomůže definovat celkový výraz. Od prvních koncepčních skic až po poslední detail. Ačkoliv se jedná zjevně o teoretický ideál, umožňuje ateliéru navrhovat architekturu, která rozhodně není tendenční. „Přestaňme architekturu estetizovat. Přestane být formální a bude jednoduše logická a pochopitelná,“ proklamuje Robert Konieczny.

Základní přístup studia vypadá jednoduše – snad až barvotiskově. Nejdůležitějším momentem tvorby je hledání a nalezení konceptu, způsobu, jakým architektonický úkol uchopit. Ovšem ne každý dokáže architekturu uchopit tak originálním a více vrstevnatým způsobem jako právě R. Konieczny. Koncept je pro něj neoddělitelný od výsledné architektury, je její organickou součástí.

Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec

Kurátoři: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec

10 otázek pro Roberta Konieczneho:

1. Kdyby existovala možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi?
To si nejsem úplně jist. Záleželo by také na tom, kde bych se narodil. Profesně působit v Polsku jako architekt není snadné, zvláště když chceme realizovat něco zajímavého. I takového bezmezného nadšence, za kterého se považuji, může věčný boj s úředníky, klienty a dodavateli znechutit. Myslím si však, že v příštím životě, kdesi ve Švýcarsku nebo v Holandsku, by to mohlo být docela příjemné.

2. Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?

Trojúhelníkový dům byl první realizací, kterou jsem navrhl společně s bývalou spolupracovnicí. Byl to tehdy dobrý nápad a tak jsem přesvědčen, že i dnes bychom jej navrhli na základě stejné myšlenky, ale jinak, protože je formálně již zastaralý. Svým řešením je ale nadčasový.

3. Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?
Svůj ateliér již vedu skoro 10 let. Dlouho jsem pracoval intezivně, taky o víkendech. Není snadné to dnes hodnotit, protože jsem bydlel přímo v ateliéru. Nezávisle na tom, zda jsem seděl u rýsovacího prkna nebo u počítače, pořád jsem pracoval. Ale dnes se snažím věci dělat jinak, i když moji známí jsou přesvědčeni, že to stále přeháním.

4. Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci?
List papíru, pero nebo tužka jsou pro mne nejdůležitější a samozřejmě počítače, bez kterých by moje firma již nemohla existovat.

5. Jaký je váš oblíbený architekt?
Dominik Perrault, skupina SANAA (Kazuyo Sejima, Ryue Nishizawa) a určitě nemohu opomenout Rema Koolhaase.

6. Jakou stavbu nejvíce obdivujete?
Jsem přesvědčen, že taková stavba neexistuje a existovat nikdy nebude. Je to taky zřejmě o něco složitější problém než volba nejkrásnější ženy světa.

7. Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?
Dnes, kdy jsme získali cenu za dům roku a kdy již máme další ocenění, je to mnohem lepší. Dříve to bylo dost traumatické, dokonce chyběly prostředky na živobytí. Teď už náš ateliér má zvuk a jméno.

8. Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér či nějaký výrobek?
V mém portfoliu chybí mnoho témat, a tak je přede mnou i mnoho práce. Důležité je, aby zdraví sloužilo, pak se moje portfolio určitě zase o něco rozšíří.

9. Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?
Bez podpory rodičů by ze mne architekt nikdy nebyl. Druhou důležitou osobou pro mne je Marlena, bývalá kolegyně. Lidí, se kterými jsem se setkal při práci je mnoho, a více či méně ovlivnili moji práci. Jsem přesvědčen, že obecně mám hodně štěstí. Můj známý a velmi dobrý architekt Jerzy Duda o mně tvrdí, že jsem člověk, který se umí objevit ve správnou dobu na správném místě.

10. Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?
Ať moji nejbližší včetně mne jsou zdraví a žijí co nejdéle. Pak vše bude fajn a mohu v klidu pracovat. Dále abych měl štěstí na zajímavá témata a mohl tvořit zajímavou architekturu. To je z větší části i smyslem mého života. Třetím přáním je, abych nikdy nevyhrál ve „sportce“, protože pak bych asi ztratil veškerou motivaci pro další práci. Už bych nedělal nic. 

  (překlad z polštiny Tadeáš Goryczka)

OUTriový dům / 2005–2007
Jediným kontextem zamýšleného domu byla zelená mýtina obklopená lesem. Základní koncept byl tedy vyříznout část zelené plochy, jejímž vytažením do výšky ji prohlásit za střechu a pod ní vybudovat všechny ostatní požadované funkce. Když bylo vše hotovo přišel klient s novým požadavkem, a to sice s vybudováním malého místa pro nahrávací studio a sklad. Konečná podoba vznikla spojením přízemí se zelenou střechou prolomením a ohnutím části plochy dovnitř budovy. Střecha se tak změnila v atrium. Oproti typickému atriu má nově vytvořený prostor všechny výhody venkovní zahrady, přitom si však uchovává bezpečný, soukromý charakter vnitřního prostoru. Vznikl tak nový typ domu, jehož pojmenování – outrial – vyjadřuje myšlenku atypického atria jenž je zároveň interiérem i exteriérem budovy. 

Dům s kabinou / 2001–2005
Půdorys „bungalovu“ je založen na geometrii čtverce, v němž jsou vzájemně kombinovány vnitřní a vnější prostory. Koncept je založen na capsule – kabině, umístěné ve středu kompozice, které tvoří jádro domu s technologickou výbavou. Je zde koupelna, kuchyně, spižírna a krb jako alternativní zdroj tepla. Vstupy do objektu jsou doplněny drátěnými „stěnami“ určenými ke skladování dřeva. V závislosti na množství uskladněného topiva mění drátěná „stěna“ svou strukturu a svým stínem ovlivňuje atmosféru celkového osvětlení objektu. 

Aatriový dům / 2003–2006
Hektarový pozemek u lesa, na němž měl vzniknout rodinný dům, má jednu zásadní slabinu – přístup z jihozápadního rohu. Přitom je všeobecně známo, že budovu je nejvhodnější umístit k severovýchodní hranici parcely a že jižní a západní fasády jsou z hlediska oslunění nejcennější. Z těchto výchozích podmínek Robert Konieczny vycházel a nutno říci, že se s tímto klasicky paradoxním zadáním vypořádal se ctí – přístupovou cestu snížil pod úroveň terénu a vyústil ji v atriu. Do domu se tak vstupuje nikoliv zvenku, ale jaksi zevnitř. Tím také dochází k inverzní interpretaci atria, které bylo původně středem, kolem nějž se bydlení odehrává. Zde naopak vzniká atrium, od nějž se vše odvrací směrem ven. 

K výstavě byla vydána doprovodná publikace.