15 h

Kam dnes směřují literární časopisy?
Beseda o literárních časopisech Střední Evropy za přítomnosti redaktorů periodik jako Rita Baum z Polska, Tvar a Protimluv z České republiky, Jelenkor z Maďarska, Romboid ze Slovenska a Bulletin de L´AFTS z Francie. Jako hosté vystoupí Andrzej Ficowski (PL), Jan M. Heller (CZ), Jiří Macháček (CZ), Zoltán Ágoston (HU), Peter Milčák (SK) a Claude Vancoure (FR).

ANDRZEJ FICOWSKI (*1971) je polský divadelní a rozhlasový režisér, publicista, redaktor a fotograf. Absolvoval Divadelní akademii Aleksandra Zelwerowicze ve Varšavě. Jako režisér spolupracoval s řadou divadel, mezi něž patří Wrocławski Teatr Współczesny, Teatr Ad Spectatores aj. Režíroval hry autorů jako Tadeusz Różewicz, Helmut Kajzar nebo Tymoteusz Karpowicz. Je zakladatelem a hlavním tvůrcem projektu Teatr Niewizualny (Nevizuální divadlo). Od roku 2011 vede multimediální projekt „Czytanie w ciemnościach“ (Čtení ve tmě), kdy představení inscenuje v úplné tmě a přitom kombinuje prvky rozhlasové hry i klasického činoherního divadla. Jako šéfredaktor polského literárně-uměleckého čtvrtletníku „Rita Baum“ působí od roku 2021. Své texty publikoval v periodikách jako Tygodnik Powszechny, Polityka, Znak, Twórczość nebo Dwutygodnik.

JAN M. HELLER (*1977) je editor, překladatel a ředitel Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Vystudoval bohemistiku a komparatistiku na FF UK a evangelickou teologii na ETF UK. Zastává funkci šéfredaktora v časopise Tvar. Svými esejemi a literárními a překladovými kritickými texty přispívá, kromě již zmiňovaného časopisu, také do Souvislostí, Hostu, Plavu, Světa literatury ad. V roce 2019 získal cenu Tvárnice za kritika roku. 

PETER MILČÁK (*1966) je slovenský básník, vydavatel, literární vědec, publicista a překladatel. Vystudoval slovenštinu a angličtinu v Prešově. V roce 1999 vycestoval na 2 roky do Kanady, poté byl lektorem slovenského jazyka na univerzitách ve Varšavě a v Minsku. V roce 1991 založil vydavatelství Modrý Peter, které se zaměřuje na slovenskou poezii. Vydal cizojazyčné antologie slovenské poezie v angličtině, němčině a francouzštině.

JIŘÍ MACHÁČEK (*1970) je nakladatel, hudebník, básník i publicista. Po studiích na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působil jako novinář, v období 2001–2002 byl redaktorem volné rozhlasové tvorby Českého rozhlasu Ostrava. Od roku 2002 je šéfredaktorem revue Protimluv, jako nakladatel připravil k vydání více než 100 knižních titulů stejnojmenného vydavatelství; od počátku je rovněž dramaturg festivalu ProtimluvFest a řady dalších literárních večerů. Texty publikoval v Protimluvu, Souvislostech, Textech a Tvaru.

VLADIMÍR C. FIŠERA (*1948) se narodil v Paříži českým rodičům v exilu. Vystudoval Sorbonnu, kde také přednášel, poté působil v Anglii, později učil na univerzitě ve Štrasburku. Podílel se na aktivitách českého a slovenského exilu. Přeložil řadu českých básníků, zařazoval jejich verše do různých antologií a mnohým pomohl vejít ve známost díky revue Bulletin Amitié Franco-Tchéco-Slovaque. Pod pseudonymem Claude Vancour vydal osm básnických sbírek poezie. Pod svým pravým jménem překládá anglickou a slovanskou poezii. V ČR často přispívá do kulturního časopisu Listy. 

BERNADETTA LAVAL FIŠERA (*1950) je francouzská středoškolská profesorka, docentka germanistiky, prozaička a malířka, která ve své výtvarné tvorbě užívá primárně pastely a akvarely. V kulturním revue Les Lettres Normandes zastává pozici šéfredaktorky a od roku 2022 je předsedkyní Společnosti normandských spisovatelů. Autorsky se věnuje především psaní povídek. Studovala v Limoges, Bordeaux a ve Štrasburku, nyní se svým česko-francouzským manželem Vladimírem Clodem Fišerem žije v Normandii.

VLADIMÍR CLAUDE FIŠERA (*1948) se narodil v Paříži českým rodičům v exilu, vystudoval Sorbonnu a pak působil na univerzitě v Portsmouthu, Štrasburku, krátce také na Univerzitě Karlově v Praze a nyní žije v Normandii. Pod vlastním jménem Vladimír Claude Fišera překládá do francouzštiny anglickou a slovanskou poezii, je autorem několika literárních antologií i mnoha článků a studií. Básnické sbírky vydává pod pseudonymem Claude Vancour, zatím poslední publikoval pod názvem La nuit n´a pas sommeil (Noc není ospalá, 2022). Obdržel řadu literárních cen jako Prix de poésie Mitteleuropa, Médaillei Comenius ad.

Mateusz Górniak: Trash Story
Jak se žije průměrný život člověka ve slezském maloměstě v Polsku? Debata o románu polského spisovatele, dramatika a filmového kritika Matusze Górniaka za osobní účasti autora a jeho překladatelky do češtiny – Alžběty Knappové, redaktorky časopisu Plav. Román Trash Story vychází v jejím překladu právě letos v nakladatelství Protimluv.

MATEUSZ GÓRNIAK (*1996) je polský spisovatel, dramatik a filmový kritik narozený ve Slezsku. Jeho debut Trash Story (2022) se dočkal nadšeného přijetí, byl nominován na nejvýznamnější polská literární ocenění (Literární cena Gdyně a Nike) a získal Cenu Krakova – města literatury UNESCO. Sbírka ve vzájemně propletených povídkách sleduje zcela průměrné životy lidí kdesi na slezském maloměstě, text se přitom hemží odkazy na popkulturu, je bytostně ironický a plný obskurního humoru i kritiky konzumní postkapitalistické společnosti. Górniak dále publikoval diptych Dwie powieści ruchu (2023) a naposledy novelu Ćpun i głupek (2024). Jeho texty byly dramatizovány na řadě významných polských divadelních scén.

18.00 Gábor Zoltán: Orgie
Maďarský spisovatel Gábor Zoltán, který je českému publiku znám ze svého vystoupení na MAČ 2020 (1. srpna 2020 četl mj. v Ostravě), napsal ceněný román Orgie, příběh o tom, jestli lze uchovat svobodu jednotlivce v extrémních podmínkách státního pravicového teroru. Děj románu zasadil do jednoho z nejtemnějších období maďarských dějin – do let 1944 až 1945 v ulicích Budapešti. Rozhovor s autorem se bude dotýkat i dalších témat, třeba toho, proč maďarská literatura prožívá v poslední době zlaté časy. Moderuje Adéla Gálová, tlumočí do češtiny Jiří Zeman.

GÁBOR ZOLTÁN (*1960) je režisér, redaktor, spisovatel. Vystudoval divadelní režii. Spolupracoval především s alternativními divadelními soubory, později se stal externím a následně interním spolupracovníkem Maďarského rozhlasu. Je autorem mnoha rozhlasových her, redaktorem a režisérem literárních pořadů. V roce 1997 mu vyšla sbírka textů s názvem Vásárlók kőnyve (Kniha zákazníků). Věnoval se několikaleté badatelské činnosti, jehož výsledkem se stal velice úspěšný román z roku 2016 s názvem Orgia (Orgie), jehož tématem je bestiální vraždění ve XII. budapešťském obvodu za vlády fašistické strany Šípové kříže v letech 1944 až 45. Kritika i čtenáři knihy oceňovali tento román nejen pro jeho téma, ale i pro jeho styl. Následující román Szomséd (Soused) z roku 2018 je zároveň pokračováním i precedentem románu Orgie. Autor se snaží pochopit, co vedlo ke krvavým událostem, a jde tak ve šlépějích někdejších i dnešních sousedů, jako byli Sándor Márai, Pál Jávor, György Solti a další.

19.00 Barbora Hrínová: Plachý dům
Rodinné vztahy mezi dcerou, matkou a otcem tvoří osu románu Plachý dům slovenské prozaičky Barbory Hrínové, kterou čeští čtenáři znají již ze sbírky povídek Jednorožci (2020, česky 2022). Autorka se ve své nové knize vrací k tématům blízkosti, paměti a každodennosti v příběhu o stárnoucím učiteli hudby Ambrozovi. Nahlíží jeho vztahy s nejbližšími, jeho tiché zápasy i radosti a jeho hluboký vztah k hudbě a poezii. Z různých perspektiv a prostřednictvím proměnlivých vypravěčských technik skládá autorka citlivý obraz rodiny – nenápadný, a přitom silný. Večer moderuje slovakista a překladatel Miroslav Zelinský.

BARBORA HRÍNOVÁ (*1984) je slovenská spisovatelka a pedagožka na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Do literárního povědomí vstoupila debutovou sbírkou povídek Jednorožci (2020), oceněnou prestižní cenou Anasoft litera a přeloženou do šesti jazyků, včetně češtiny. Její tvorba se vyznačuje jemným humorem, hlubokou empatií a soustavným zkoumáním témat jinakosti, outsiderství a křehkých mezilidských vztahů. Vyniká citlivým vhledem do nitra postav a důrazem na detail, což potvrzuje i ve svém románu Plachý dom z roku 2025 nominovaném na cenu Anasoft Litera, který nyní vychází v českém překladu Miroslava Zelinského.

20.00 Svatava Antošová: Za každým světlem stín
Beseda o nové sbírce jedné ze stěžejních autorek české básnické scény. V trilogii s názvem Za každým světlem stín pozoruje Svatava Antošová svou paměť a nechává se jí vést do období dětství a dospívání, kdy ji a její výchovu silně poznamenala studená válka a normalizace (první část), pokračuje obdobím přelomu dvou epoch na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let 20. století, které nedokáže přijmout nekriticky (druhá část) a končí vyrovnáváním se s vlastním stárnutím a s obavami nejen další vývoj v naší zemi, ale i o osud Evropy a světa (třetí část). Setkání se Svatavou Antošovou moderuje Petr Ligocký a Jiří Macháček.

SVATAVA ANTOŠOVÁ (*1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V roce 1981 stála u zrodu Patafyzického kolegia Teplice, od konce 80. let spolupracuje s literární Skupinou XXVI. Publikovat začala v samizdatu (časopisy Pako a Vokno), knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (1987), Ta ženská musí být opilá (1990), …aniž ťala hlavou (1994), Tórana (1994), Kalendář šestého smyslu (1996), Ještě mě nezabíjej! (2005), Vlčí slina (2008), Dvojakost (2014; s Petrem Kurandou), Diktátor píše báseň (2020) a Sázení ohně. Výbor z poezie 1977–2022 (2022). Dále publikovala prózy Dáma a švihadlo (2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (2005) a Skoby/Punkt Memory (2012). Je spolupodepsaná pod publikacemi Adresát Ladislav Verecký: dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše (2013) a Malé pogo pro tebe: dopisy Mirka Kovaříka Svatavě Antošové z let 1985–1993 (2022). Uspořádala antologii básníků Skupiny XXVI Soví let (2009).

vstup volný