logo přechod 1 přechod 2
domů o galerii sbírky expozice pro školy výstavy centrum e-obchod
GVUO > Výstavy > Archív výstav  
 
Galerie výtvarného
umění v Ostravě

příspěvková organizace
Poděbradova 1291/12,
702 00 Ostrava 1
+420 596 112 566
info@gvuo.cz
Dům umění
Otevírací doba:
úterý 10 - 20 hodin
středa - neděle
10 - 18 hodin
 
Moravskoslezský kraj
Galerie výtvarného umění v Ostravě je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem
Rada galerií ČR
GVUO je členem
Rady galerií ČR
 
Generální partner
Partneři
 
Spolupracujeme s
SPOK
Bludný kámen


            
 
 

 

     

 

ANNA GRZELEWSKA / JULIA WANNABE

17. 6. – 4. 7. 2017 (vernisáž 16. června v 17.30 hodin)

 

Výstava se koná jako součást festivalu OstravaPhoto 2017.

Anna Grzelewska je polská fotografka působící ve Varšavě. Je absolventkou katedry pedagogiky Varšavské univerzity (2003) a žačkou Andrzeje Wajdy v oboru filmové režie se zaměřením dokumentární film. Od roku 2010 studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.  Její projekt Julia Wannabe je sugestivní studií o životě mladé dívky, která hledá oporu v problematickém období na prahu dospělosti.

“Julia Wannabe” je projekt, kterým popisuji dospívání mé dcery Julie.
Mým cílem bylo hledat zdroje ženské identity a zkoumat okamžik, kdy se dívka stává ženou. V tomto přechodu je něco dvojznačného a znepokojivého. Masová kultura znázorňuje dětství jako období štěstí: sladké a nevinné. Naše paměť má také tendenci systematicky vymazávat všechny možné narušení takového obrazu.

Fotografováním Julie, jsem se chtěla poukázat na to, že proces dospívání je daleko složitější proces. Tento soubor není reportáží, deníkem nebo rodinným albem, je to pokus o zachycení univerzálnosti tohoto období. Je to také fotografická reinterpretace psychologického procesu přenosu – fotografický obraz je výsledkem zkušenosti Julie a mé vzpomínky na toto období.
Název projektu je odkazem na fenomén “Madonna Wannabe”. Dívky, které poslouchají hudbu Madonny, se oblékají a používají make-up, aby vypadaly přesně jako ona. S těmito vnějšími atributy se snaží objevit podstatu toho, jaké to je být Madonnou – esence ženskosti, kterou tato populární zpěvačka ztělesňuje. Paradoxně jim to pomáhá vyjádřit sebe samotné. /Anna Grzelewska/

Komentovaná prohlídka se uskuteční v sobotu 17. června v 10.30 hodin.

Foto: Anna Grzelewska, Julia Wannabe 3

17 June – 4 July 2017 (exhibition opening: 16 June 2017 at 17:30)
House of Art

OstravaPhoto 2017
ANNA GRZELEWSKA / JULIA WANNABE

Anna Grzelewska is a Polish photographer working in Warsaw. She is a graduate of the Department of Education, University of Warsaw (2003) and Zack Andrzej Wajda in film directing, focusing documentary. Since 2010 she studied at the Institute of Creative Photography in Opava. Her project Julia Wannabe is a vivid study of the life of a young girl who is looking for support in a difficult period at the threshold of adulthood.

Julia Wannabe exhibition is part of the second year photography festival OstravaPhoto 2017 (15th-30th  June 2017), whose theme is "different eyes - between certainty and uncertainty." Photography exhibition in various locations Ostrava offers an interesting program. /Anna Grzelewska/

Guided tour will be held on Saturday at 10.30 am.

 


 

Trvalý odkaz budoucnosti
Alois Sprušil a sbírky v letech 1926 – 1946

5. 4. – 11. 6. 2017 (vernisáž 4. dubna 2017 v 17 hodin), Dům umění

Galerie výtvarného umění v Ostravě spravuje sbírky mimořádných hodnot a kvality, které mají své kořeny u zrodu Domu umění v odkazu jeho duchovního otce architekta Františka Jurečka a v činnosti jeho prvníhoředitele Aloise Sprušila.
Duší nejrůznějších aktivit, které vyvrcholily činností Domu umění, byl právě Alois Sprušil. Organizoval zájemce o umění, seznamoval veřejnost s českými umělci, zval pražské výtvarníky do Ostravy, pořádal prodejní výstavy. Byl obětavým propagátorem uměleckého života a měl podstatný vliv na jeho průběh. S otevřením Domu umění byl jmenován do čestné a neplacené funkce ředitele Jurečkovy galerie, kterou horlivě propagoval a rozvíjel. Sám v Domě umění přednášel a prováděl sbírkami. Vedle výstav byla zásadní také jeho akvizičníčinnost. Jedinečným způsobem se mu podařilo pokračovat v Jurečkově odkazu a rozšířit původní fond ze sto dvaceti na
dva tisíce sto inventárních čísel. Neméně důležitá byla jeho role v době druhé světové války, kdy se mu podařilo udržet Dům umění v českých rukou. V závěru války dokázal ukrýt sbírky před bombardováním v kostelíku v Kunčicích pod Ondřejníkem za pomoci inženýra Eduarda Šebely.
Ocenění se mu dostalo při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin, kdy byl v Domě umění uspořádán slavnostní večer, o němž
referovaly všechny ostravské deníky. Alois Sprušil zemřel 2. listopadu 1946. Slavnostní pohřební průvod mu byl vypraven z Domu
umění, který tolik miloval.
Jiří Jůza

Vystavení autoři (výběr):
Quido Mánes, Antonín Procházka, Jaroslav Čermák, František Kaván, Václav Špála, Jan Zrzavý, Endre Nemes, Otakar Nejedlý, Vincenc Beneš, Jan Trampota, Jaroslav Panuška, Rudolf Kremlička, Jan Bauch, Josef Čapek, Jiří Kars, Max Švabinský, Jakub Bauernfreund, Vojtěch Sapík, Břetislav Benda, Josef Václav Myslbek, Augustin Handzel, Jan Štursa, Otto Guttfreund, Konstantin Aleksejevič Korovin nebo František Kobliha




 

 

Aaltova příroda
Úloha lidové tradice v japonském a finském stavitelství v díle Alvara Aalta ve 30. letech minulého století

12. 4. – 4. 6. 2017 (vernisáž 11. dubna 2017 v 17 hodin), Dům umění

Autoři výstavy
Šeng-Jüan Chuang (Huang Sheng-Yuan),
Čchen-Jü Ť-iou (Chiu Chen-Yu) / Zon Chen
Kurátoři výstavy v Ostravě
Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec / Kabinet architektury

Myšlenky tradiční japonské architektury a finského lidového stavebnictví hrály v rané životní dráze finského architekta Alvara Aalta (1898–1976) důležitou roli. Už záhy odmítal historizující a funkcionalistické přístupy k designu a zasazoval se o humánnější architektonickou syntézu. Aaltova díla tohoto období jasně dokládají jeho schopnost vyslovovat se metaforicky k přírodě a vnímat požadavky lidských smyslů při interpretaci vytříbeného estetismu japonské architektury a forem finských lidových staveb. Tato výstava, první svého druhu, detailně zkoumá roli japonské a finské lidové tradice stavitelství ve vyzrálém architektonickém díle Alvara Aalta a odhaluje příčiny jeho úspěchu.
Výstava představuje nejen Aaltovy hlavní projekty z 30. let, ale i jeho důležitá díla z 20. let. Jejím cílem je podtrhnout významné změny a vývoj Aaltovy filozofie v přístupu k architektuře a designu. Předvádí rovněž vybrané obrázky z Aaltových studií japonské architektury a klíčové dokumenty dokládající jeho vnímání finské lidové architektury s poukazem na analogii mezi Aaltovým pohledem a jeho prezentací lidové stavitelské tradice v Japonsku a Finsku. Dvě nejvýznamnější ukázky syntézy přejatých myšlenek a vzorů představuje Aaltův návrh vlastního domu a studia Munkkiniemi (1936) a vily Mairea (1939).

 

 

Archikultura 2017
Huang Sheng-Yuan / Fieldoffice Architects
Zpřístupněná místa

12. 4. – 4. 6. 2017 (vernisáž 11. dubna 2017 v 17 hodin), Dům umění

Výstava představuje tvorbu architekta Huang Sheng-Yuan, který studoval na Tunghaiské univerzitě i na Yale University ve Spojených státech. V počátcích své profesní kariéry architekt působil v kanceláři Erica Owena Mosse a před návratem na Tchai-wan vyučoval také na North Carolina State University.
Huang Sheng-Yuan pevně věří v kořeny architektury, které vyrůstají ze samé podstatyživota. Život je pro něj nejpravdivější formou architektonického projevu nejen v rovině konstrukčních a materiálových projevů, ale taky záznamem dynamických a nekonečně pomíjivých změn všeho, co nás obklopuje. Výsledkem takového vnímání života a originálního pohledu na architekturu je jedinečný směr, který vychází především z fenoménu pomíjivosti, tak výrazně přítomného v přírodě. Tato filozofie je v praxi uskutečňována
v architektonických projektech studia Fieldoffice, které Huang založil a osobně vede. Práce architektonického studia se dočkala mnoha mezinárodních ocenění.
Prezentovány budou architektonické návrhy Huang Sheng-Yuana, Chiu Chen-Yu a Zon Chena.
Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec

Přednášky k festivalu Archikultura 2017

11. dubna
15:00 Profesor Čchun-Siung Wang (Wang Chun-Hsiung) – Prezident Aliance pro architektonickou modernost, Tchaj-wan: Několik úvah o hnutí regionální moderní architektury na Tchaj-Wanu po roce 1980.
15:30 Architekt Šeng-Jüan Chuang (Huang Sheng-Yuan) – Fieldoffice Architects, Taiwan: Making Places / Zpřístupněná místa

12. dubna
16:00 Odborný asistent / Assistant Professor Čchen-Jü Ť-iou (Chiu Chen-Yu) – katedra architektury, univerzita Bilkent, Turecko. Téma: Japonsko, Aaltova příroda
17:00 Profesor Aino Niskanen – katedra architektury, Aaltova univerzita, Finsko. Téma: O lidových kořenech modernismu


 

 

 

Jedno dílo ze sbírky GVUO


28. 3. - 30. 4. 2017

Egid F. Seybold
Portrét dámy v bílém šátku (1833)

Dekorativní malíř, portrétista a učitel kreslení Egid F. Seybold  (1794–1866, Schwäbisch-Gmünd) studoval na akademiích v Mnichově i ve Vídni a pracoval také jako interiérový dekoratér. Od roku 1818 cestoval po Německu a v roce 1830 byl jmenován učitelem výtvarné výchovy v Schwäbisch Gmünd.

Restaurátorka Dominika Kozera Dworoková (1986, Třinec) vystudovala Střední uměleckou školu, Ostrava a Vyšší odbornou školu Brno, obor Restaurování nástěnné malby. V roce 2014 absolvovala v Ateliéru restaurování malířských děl a polychromované plastiky na Akademii výtvarných umění v Praze. Od téhož roku pracuje v Galerii výtvarného umění v Ostravě, kde pečuje o sbírkové předměty, a to především o výtvarná díla na plátně a desce. Věnuje se jak konzervátorské a preventivní péči, tak restaurování jednotlivých děl a jejich přípravě na další prezentaci.

Prezentovaný obraz kurátorka vybrala hned z několika důvodů. Autorem obrazu je málo známý německý malíř z přelomu 18. a 19. století. Malba dosud nebyla v Domě umění vystavena, což potvrdil i její stav před restaurováním a jedná se o názorný příklad problematiky restaurování obrazu 19. století. Malba je velmi citlivá na klimatické změny a podléhá různým znakům degradace.

25. dubna 2017 bude v Domě umění restaurátorka Dominika Dworoková-Kozera hovořit o svém výběru jednoho díla ze sbírek GVUO a nejen o něm.

 

 

KRÁSA A TAJEMSTVÍ STŘEDOVĚKÝCH RUKOPISŮ III.

Knihovna Galerie výtvarného umění v Ostravě 1. 3. 2017 – 31. 3. 2017
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě 3. 3. 2017 – 3. 5. 2017

 

V letech 2010 a 2012 byly v prostorách knihovny Galerie výtvarného umění v Ostravě k vidění dvě výstavy nazvané „Krása a tajemství středověkých rukopisů“, které představily prostřednictvím kvalitních, originálu věrných faksimilií široké veřejnosti vybrané středověké manuskripty. Jednalo se o jedinečné výstavy, které se setkaly s nebývalým zájmem veřejnosti. 
   I když se v posledních letech změnil pohled na středověk, je toto období stále většinou vnímáno jako velice temné a zároveň kruté. Jeho „obraz“ se ale zcela mění ve spojení se středověkým výtvarným uměním. Ve středověku vzniklo nepřeberné množství jedinečných uměleckých děl, z nichž se nám bohužel do současnosti dochoval pouhý zlomek. Přesto si i z toho mála můžeme udělat určitou představu o „středním věku“ jako významné etapě lidských dějin a také o životě a myšlení středověkého člověka, i když jsme bohužel v řadě případů „omezeni“ vrstvou elit, které byla umělecká díla převážně věnována a která tato díla sama často objednávala, respektive byla jejich štědrým donátorem.
   Výstava „Krása a tajemství středověkých rukopisů III.“, která propojuje dvě významné ostravské knihovny – Moravskoslezskou vědeckou knihovnu a knihovnu Galerie výtvarného umění v Ostravě (jediná veřejná galerijní knihovna v kraji) - představuje na konkrétních příkladech středověk „zakódovaný“ do nádherných, často bohatě iluminovaných rukopisů, jež jsou skutečnou studnicí, z níž lze čerpat informace o středověku a životě v něm.
   Bohužel originály jednotlivých manuskriptů jsou za specifických podmínek uloženy ve speciálních „trezorech“, takže se k nim často nedostanou ani odborníci, kteří se jimi profesně zabývají, a proto se musí spokojit pouze s jejich fotografiemi, digitalizovanými verzemi nebo s jejich uměleckými kopiemi či faksimiliemi. Již několik desítek rukopisů se dočkalo své faksimilie, z nichž většina těch nejkrásnějších a nejkvalitnějších je zejména z finančních důvodů pro normálního smrtelníka téměř nedostupná. Během několika posledních desítek let vznikly faksimilie i několika rukopisů, jež jsou úzce spjaty s českým prostředím, a nemusí se jednat pouze o jejich český původ, ale převážně byly určeny pro českého panovníka nebo některého vysoce postaveného duchovního či šlechtice. Takovými rukopisy jsou např. Vyšehradský kodex, Bible Václava IV., Zlatá bula, Cestopis Jana z Mandevillu nebo Jenský kodex. Právě na faksimilích těchto rukopisů bude ukázána „pestrost“ středověku i myšlenkové a umělecké bohatství, jež svou šíří fascinuje. Součástí výstavy budou také ukázky z faksimilií dalších rukopisů (např. Book of Kells, Bamberská apokalypsa, Bible Ludvíka IX., Codex Manesse), jež v rámci obou expozic časově pokryjí období od konce 7. do počátku 16. století.
   Expozici v knihovně GVUO bude možno navštívit v provozní době (středa 8:00 – 16:00 a čtvrtek 10:00 – 17:45) nebo po telefonické domluvě, část v Moravskoslezské vědecké knihovně bude přístupná v provozní době od pondělí do soboty. Začátkem dubna pak dojde ve vědecké knihovně k částečnému obměnění exponátů.

Marek Zágora

Expozici v knihovně GVUO bude možno navštívit v provozní době (středa 8:00 – 16:00 a čtvrtek 10:00 – 17:45) nebo po telefonické domluvě, část v Moravskoslezské vědecké knihovně bude přístupná v provozní době od pondělí do soboty. Začátkem dubna pak dojde ve vědecké knihovně k částečnému obměnění exponátů.

 


 

Album 76
Věra Janoušková, Dvojice, serigrafie, papír,52,3x37cm

18. 1. – 5. 3. 2017 (vernisáž 17. ledna 2017 v 17 hodin)

Kurátor: Jiří Jůza

 

Situace výtvarného života v sedmdesátých letech minulého století byla všeobecně frustrující. Neoficiální umění nemělo možnost prezentace na oficiálním fóru a jen těžko si hledalo cesty z ateliérů k veřejnosti. Je mimořádné a současně paradoxní, že právě na Ostravsku se to v několika případech dařilo a s koncem 70. let a zejména v 80. letech. Album 76 bylo jedním z prvních květů aktivit lidí, kteří primárně stáli mimo struktury uměleckého provozu, inženýrů Ivo Janouška, Kamila Drabiny, Jana Štefana, později Milana Webera a Jiřího Lukeše. První tři jmenovaní ve spolupráci s Eduardem Ovčáčkem, autorem titulního listu, vydalo album nejlepších umělců té doby, kteří měli takto téměř jedinou možnost prezentace. Album 76, které navazovalo na album děl 24 výtvarníků z předcházejícího roku, v němž byly na fotografiích vzájemně konfrontovány jejich práce, nově obsahovalo také slovenské umělce. Zadání byla grafika, s možností kresby pro ty, kteří se této technice nevěnovali. Spektrum výtvarných názorů je pestré, od tradičních forem až po velmi progresivní. Pochopitelně vznik a existence alba byly spojeny s mnohými perzekucemi, přesto unikátnost této kolekce a čas vše překonaly.

Karel Adamus (*1943; CZ), Jiří Anderle (*1936, CZ), Juraj Bartusz (*1933, SK), Albín Brunovský (1935-1997, SK), Olga Čechová (1925-2010, CZ), Rudolf Fila (1932-2015, CZ-SK), Stanislav Filko (1937-2015, SK), Daniel Fischer (*1950, SK), František Gross (1909-1985, CZ), Eduard Halberštát (*1937, CZ), Josef Hampl (*1932, CZ), Daniela Havlíčková (1946-1999, CZ), Dalibor Chatrný (1925-2012, CZ), Ivan Chatrný (1928-1983, CZ), Josef Istler (1919-2000, CZ), Josef Jankovič (*1937, SK), Věra Janoušková (1922-2010, CZ), Alois Junek (*1945, CZ), Čestmír Kafka (1922-1988, CZ), Jaroslav Kapec (1924-1998, CZ), Olga Karlíková (1923-2004, CZ), Michael Kern (1938-1994, SK), Gabriel Klodek (SK), Alojz Klimo (1922-2000, SK), Eva Kmentová (1928-1980, CZ), Jiří Hynek Kocman (*1947, CZ), Stanislav Kolíbal (*1925, CZ), Vladimír Kompánek (*1927, SK), Zdeněk Kučera (1935-2016, CZ), Alena Kučerová (*1935, CZ), Oldřich Kulhánek (1940 – 2013, CZ), Aleš Lamr (*1943, CZ), Adéla Matasová (*1940, CZ), Juraj Meliš (1942-2016, SK), Alex Mlynarčík (1934, SK), Jiří Moldřík (*1945, CZ), Josef Mžyk (*1944, CZ), Jiří Načeradský (1939-2014, CZ), Rudolf Němec (1936-2015, CZ), Eduard Ovčáček (*1933, CZ), Milan Paštéka (1931-1998, SK), Jaroslava Pešicová (1935-2015, CZ), Naděžda Plíšková (1934-1999, CZ), Vladimír Preclík (1929-2008, CZ), Dana Puchnarová (*1938, CZ), Andrej Rudavský (1929-2016, SK), Jaroslav Rusek (1932-2016, CZ), Eva Sendlerová (*1939, CZ), Jaroslava Severová (*1942, CZ), Rudolf Sikora (*1946, SK), Zdeněk Sklenář (1910-1986, CZ), Jiří Sopko (*1942, CZ), Ester Šimerová-Martinčeková (1909-2005, SK), Adriena Šimotová (1926-2014, CZ), Jaromír Škarohlíd (*1925, CZ), Milena Šoltészová (*1939, CZ), Dezider Tóth (*1947, SK), Karel Trinkewitz (1931 – 2014, CZ), Miloš Urbásek (1932-1988, CZ-SK), Jiří Valoch (*1946, CZ), Jan Wojnar (1944-2014, CZ), Ján Zavarský (*1948, SK), Olbram Zoubek (*1926, CZ), Miroslava Zychová (*1945, CZ), Václav Zykmund (1914-1984, CZ)

 


 

 
NARUŠENÁ IMAGINACE / DISRUPTIVE IMAGINATION
Making Windows Where There Were Once Walls
25. 1. – 26. 3. 2017 / Dům umění
24. 1. 2017 - vernisáž výstavy v 17 hodin

Výstavu zahájí:
Jane Neal, kurátorka výstavy
Robert Runták, majitel sbírky
Jiří Jůza, ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě

Podtitul této výstavy je příznačný pro situaci, která momentálně panuje ve vnímání zahraničního umění v mnoha zemích východní Evropy. Pomyslné zdi, které v chápání a především přijímání zahraniční v tomto případě malby existují, jsou nejen u nás citelné. Právě proto je zahraniční sbírka Roberta Runtáka počinem ojedinělým a mnohém výjimečným. Samotný podtitul se zrodil z citátu Michaela Foucaulta, který jej pronesl rozhovoru, jenž byl následně citován Hubertem Dreyfusem na přednášce, které se účastnil Lewis Hyde a ten citát použil ve své knize Trickster Makes This World: Mischief, Myth and Art. Samotný vyznění tohoto podtitulu (citátu) však nesouvisí se situací okolo chápaní zahraničního umění u nás. „Umělci, jejichž díla jsou na této výstavě vystavena, sdílejí přesvědčení o tom, že „realitu“ či zavedené normy je potřeba vnímat s jistou skepsí. Jsou si rovněž vědomi, jak důležité je otevírání oblastí, které byly dříve nepřístupné či dokonce nepropustně uzavřené.“ Říká kurátorka výstavy Jane Neal. Výstava bude prezentovat širokou škálu zahraničních autorů ve čtyřech výstavních celcích, které obsáhnou problematiku této významné části současné evropské malby. „Záměrem výstavy Dělat okna tam, kde dříve byly zdi“ je nejen shrnout společná témata, ale také odkrýt dva velice specifické hlavní motivy, které jsou charakteristické pro všechny čtyři části výstavy: intenzivní vnímání jednotlivce uprostřed měnící se povahy naší současné, čím dál odlidštěnější společnosti, a jedinečné umělecké chápání a ocenění svobodného lidského ducha.
Citace: Text Jane Neal z chystané publikace „Narušená imaginace“

Jane Neal je nezávislou kurátorkou žijící v Oxfordu, které je autorkou řady výstavních projektů nejen ve Velké Británii a po celé Evropě, ale také Asii a USA. Věnuje se mimo jiné i autorům střední s východní Evropy. Českému publiku je známá jako autorka výstavy „Nightfall“ v pražském Rudolfinu uspořádané v roce 2013.

Making Windows Where There Were Once Walls is the fi rst public exhibition focused solely on the international part of Robert Runtak’s collection. Curated by Jane Neal, the exhibition endeavours to present common themes which occur within the body of work that Runtak has been inspired to collect. Notwithstanding this, the show seeks to highlight two very particular threads which weave together throughout the exhibition: an acute awareness of the individual amidst the changing nature of contempo-rary society, and a uniquely artistic understanding and appreciation of the power of the human spirit. It is these threads which hold the essence of the works in the collection and reveal the collector’s own personal relationship to art and to its standing within society today. We live in a time of great change and political upheaval throughout the world. The word ‘wall’ has come to take on great symbolism in recent months: we think of borders, of shutting out certain peoples or groups of people and we think of factions and pronounced divisions. It is then perhaps a good moment to refl ect on how art might help us to fi nd or make windows where there were once walls.The title of the exhibition suggests an opening into an area that was once closed or even fi rmly walled up. There is a hint of something covert, perhaps voyeuristic or linked to surveillance – both of which are growing concerns in our contemporary age and pertinent to our time. Conversely, making windows into walls could be interpreted from an extremely positive perspective. It evokes the breakdown of taboos, an escape from the mundane through the extraordinary power of the artistic imagination, and thus the ability to confront the ills of the modern condition through the freedom of creativity.We owe thanks to the French philosopher, Foucault for the title of the exhibition. Although intriguingly, no one has been able to confi rm whether Foucault actually said the words: ‘I’m no prophet. I’m just making windows where there were once walls.’, it has been enough for people to think he did. It became attributed to him, an urban myth of sorts. Yet ‘disruptive imagination’ or ‘myth making’, creates culture and now perhaps more than ever before, we need it to inspire and to eff ect change.
Jane Neal

Jane Neal is an independent curator living in Oxford, the author of a series of exhibition projects both in the UK and across Europe, but also Asia and the USA. It is among other authors with Central Eastern Europe. Czech audience is known as the author of the exhibition “Nightfall” Rudolfi - num in Prague organized in 2013.

RADU BAIES (*1988), Rumunsko | TILO BAUMGÄRTEL (*1972), Německo | GIAMPAOLO BERTOZZI (*1957), Itálie | NORBERT BISKY (*1970), Německo | ZSOLT BODONI (*1975), Rumunsko | ALIN BOZBICIU (*1989), Rumunsko | CORNEL BRUDASCU (*1937), Rumunsko | JONAS BURGERT (*1969), Německo | STEFANO DAL MONTE CASONI (*1961), Itálie | DINOS CHAPMAN (*1962), Velká Británie | JAKE CHAPMAN (*1966), Velká Británie | KIS ROKA CSABA (*1981), Maďarsko | MARTIN EDER, (*1968), Německo | TIM EITEL (*1971), Německo | OANA FARCAS (*1981), Rumunsko | ROBERT FEKETE (*1987), Rumunsko | MICHAEL KUNZE (*1961), Německo | HARUKO MAEDA (*1983), Japonsko | MARIN MAJIC (*1979), Německo | JUSTIN MORTIMER (*1970), Velká Británie | LEOPOLD RABUS (*1977), Švýcarsko | DANIEL RICHTER (*1962), Německo | SERBAN SAVU (*1978), Rumunsko | GEORGE SHAW (*1966), Velká Británie | MIRCEA SUCIU (*1978), Rumunsko | ATTILA SZUCS (*1967), Maďarsko | ALEXANDER TINEI (*1967), Moldávie | SZABOLCS VERES (*1983), Rumunsko | CAROLINE WALKER (*1982), Velká Británie | JONATHAN WATERIDGE (*1972), Zambie | CRAIG WYLIE (*1973), Zimbabwe

 
Komentované prohlídky k výstavě se uskuteční vždy ve čtvrtek, 9., 16. února a 16. března
v 17 hodin. Nutná je rezervace předem. Vstup s platnou vstupenkou na výstavu. Rezervovat můžete na http://www.rezervace-gvuo.cz/

 

Jedno dílo ze sbírky GVUO

18. 1. 2017 – 31. 12. 2017


Od ledna letošního roku galerie krátkodobě vystavuje v rámci svého nového vizuálního stylu solitérní dílo ze sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě. Vystavená díla vybírají různorodé osobnosti z řad literátů, výtvarných umělců, divadelníků, architektů, vědců, hudebníků, restaurátorů a dalších profesí, které se primárně uměnovědou nezabývají, ale jejich citlivost a invence je kvalifikuje k tomu, aby se staly kurátorem výstavy pro jeden obraz. Na základě své volby se pak tyto osobnosti podělí o svůj specifický pohled na vybrané dílo, například formou přednášky či veřejného čtení.

22. 2. - 26. 3. 2017

Bartholomeus Spranger
Sv. Šebestián, (před 1610)
a
Ivan Pinkava
Šebestián, 2011

Jako druhý v pořadí byl ze sbírek GVUO vybrán obraz Bartholomea Sprangera, Sv. Šebestián. Dílo vybral fotograf Ivan Pinkava v přímé souvislosti se svou vlastní tvorbou. Petr Vaňous v knize Remains napsal: „Fotografické dílo Ivana Pinkavy je především kritickou referencí o stavu lidského ducha u jedince tzv. západní kultury. Autor jde po jeho kulturní podstatě, proto nabízí jistá zobecnění, ke kterým užívá jako prostředníky všeobecně srozumitelné kulturní kódy Západu. Rozkládá však jejich konvenční platnost ve prospěch možných proměn. Vytváří sled tezí o identitě a pochybách ‚člověka Západu‘, který prochází dějinnými zkušenostmi – krizemi, vzestupy a pády, aby se vždy vracel k všeobecně platným pravidlům všelidské existence, jejichž přesné pojmenování se vymyká, zdá se, našim možnostem.“

22. března 2017 bude v Domě umění fotograf Ivan Pinkava hovořit o svém výběru jednoho díla ze sbírek GVUO a nejen o něm.

 

 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 


copyright 2008 - 2011 | Galerie výtvarného umění v Ostravě | all rights reserved TOPlist