V roce 1905 Alois Sprušil (12.5.1872 Žeravice u Přerova – 2.11.1946 Ostrava) přichází do Ostravy. V místě minulého působiště cítil jako hlavní nedostatek, chybějící možnost kontaktu s originálním dílem. Velmi přivítal jmenování do Ostravy, o níž slyšel, že zde panuje čilý umělecký ruch, ale nenašel zde, co očekával. Nebylo tu výraznější umělecké tradice, pouze pár mladých umělců, zakřiknutých, nikterak organizovaných. K prvnímu setkání s Jurečkou došlo záhy. V rukopisných pamětech Sprušil uvádí, že k prvnímu kontaktu došlo někde v hotelu, kde byl ubytován obchodní cestující pražské firmy Topič, jenž nabízel sběratelům, umělecká díla a hlavně literaturu. Druhou možnost seznámení zmiňuje Sprušil ve své novinové vzpomínce    z  roku   1926,    kde  vzpomíná, že kolem roku 1905 se poprvé setkali na jedné výstavě před malým Maroldovým obrázkem. Ať to bylo jakkoliv, stali se od té doby nerozlučnými přáteli a nepochybně jeden na druhého měli veliký vliv. Postupně v Ostravě vznikla dosti početná skupina lidí, kteří měli zájem o výtvarné umění a hlavně prostředky, aby si je mohli kupovat. Duší těchto nejrůznějších aktivit, vrcholících činností Domu umění, byl Alois Sprušil, který zájemce o umění organizoval, seznamoval s českými umělci, zval pražské výtvarníky do Ostravy, pořádal prodejní výstavy, byl obětavým propagátorem uměleckého života a měl podstatný vliv na jeho průběh. S otevřením Domu umění byl jmenován do čestné a neplacené funkce ředitele Jurečkovy galerie, kterou horlivě propagoval a rozvíjel, sám přednášel a prováděl sbírkami. Zásadní byla činnost akviziční, kdy se mu podařilo jedinečným způsobem pokračovat v Jurečkově odkazu a rozšířit původní fond ze 120 na 2100 inventárních čísel. Neméně důležitá byla jeho role v době 2. světové války, kdy udržel Dům umění v českých rukou a v závěru války ukrýt sbírky před bombardováním v kostelíku v Kunčicích p. Ondřejníkem, díky pomoci ing. E. Šebely. Dostalo se mu také ocenění při příležitosti jeho sedmdesátin, kdy byl v Domě umění uspořádán slavnostní večer, o němž referovali všechny ostravské deníky. Slavnostní pohřeb mu byl vypraven z Domu umění, který tolik miloval.