Jan, vévoda z Berry († 1416), byl jedním z největších mecenášů přelomu 14. a 15. století a proslul svou láskou k nádherným rukopisům, které nechával zhotovovat nejen pro sebe, ale dával je často také darem. Na jeho dvoře působilo mnoho kvalitních umělců, z nichž nejznámější jsou bratři z Limburka. Přednáška představí proslulý rukopis „Les Belles Heures de Duc de Berry“, který jako jeden z mála tito významní „iluminátoři“ dokončili. Manuskript sice vznikl o několik let dříve než mnohem slavnější Přebohaté hodinky, přesto se jedná o výjimečný umělecký skvost, který je zároveň zajímavou sondou do dobového myšlení.

Český král Jan Lucemburský, který vládl v letech 1310-1346, je hned z několika důvodů velice zajímavou osobností. Byl prvním Lucemburkem na českém trůnu, který „chtěl“ svým sňatkem s Eliškou Přemyslovnou navázat na dědictví po Přemyslovcích. Bohužel se ale o něm v českých zemích hovoří jako o králi cizinci, který do Čech jezdil zejména pro peníze. V době jeho vlády vznikla řada uměleckých děl (v českých zemích i v zahraničí), která měla sloužit k panovníkově reprezentaci a zároveň také prezentaci královské moci, bohužel se nám jich mnoho nedochovalo. Přednáška přiblíží většinu dochovaných Janových vyobrazení a pokusí se změnit tradovaný „obraz“ tohoto krále.

Tzv. Balduineum I. je sbírkou důležitých listin, které se týkaly trevírského arcibiskupství. Jeho součástí je také obrazový rukopis, jenž na 36 listech zachycuje římskou jízdu římsko-německého krále Jindřicha VII. Lucemburského, kterou v letech 1310-1313 podnikl se svými bratry arcibiskupem Balduinem Trevírským a Walramem Lucemburským. Jindřich chtěl získat nejen císařskou korunu, ale také obnovit vládu nad „říšskou“ Itálií. V úvodu obrazového manuskriptu jsou vyobrazeny rovněž hlavní události let 1308-1310, jež předcházely samotné cestě, hlavně pak Balduinovo vysvěcení, Jindřichova volba a následná římsko-německá korunovace. Zajímavým vyobrazením je i zachycení svatby Jindřichova syna Jana Lucemburského s dědičkou Českého království Eliškou Přemyslovnou.

Styl odívání, který se objevil na dvoře burgundských vévodů v 15. století, bývá některými kulturními historiky považován za skutečný počátek módy. Burgundská móda, která ve své době konkurovala módě francouzského dvora, se vyznačovala nápadnou barevností, velice kvalitními materiály a zejména ušlechtilými štíhlými liniemi. Typické byly i četné módní výstřelky. Charakteristickými znaky byly štíhlé a špičaté formy oděvu, např. pokrývek hlavy. Nejznámějším výstřelkem burgundského odívání byla ale dlouhá, špičatá obuv, jejíž nošení bylo v českých zemích kritizováno.

V prosinci roku 2009 zakoupila Galerie Středočeského kraje v aukci londýnského aukčního domu Sotheby`s jedinečnou pozdně středověkou iluminaci s vyobrazením dobývání a zpracování stříbra v Kutné Hoře. Ta se pak mohla stát jedním z největších taháků hlavní expozice Galerie Středočeského kraje se sídlem v bývalé jezuitské koleji v Kutné Hoře. Iluminace na pergamenu, která zaujme na první pohled i svými neobvykle velkými rozměry, je opravdovým skvostem, který byl doposud znám pouze z černobílých fotografií. Přednáška představí celou iluminaci a přiblíží i středověké způsoby těžby a zpracování stříbra.

Rukopis, o němž se někdy hovoří jako o obrázkové bibli českého husitství, vznikl v Čechách někdy na přelomu 15. a 16. století v prostředí stoupenců původního husitství a dnes patří k pokladům knihovny Národního muzea v Praze. Jenský kodex je ve skutečnosti spojením několika různých rukopisů, v nichž Husovi stoupenci slovem i obrazem kritizují katolickou církev. Odkrývá se před námi černobílý svět husitského myšlení, v němž je např. Řím městem hříchů a bezpráví a papež to vše řídí. Opakem Říma je pak nebeský Jeruzalém. Rukopis je bohatě iluminován. V únoru roku 2010 vyšlo faksimile rukopisu, které je cenově dostupné všem milovníkům gotického knižního malířství.